ČESKÉ PÍSNIČKY.

Josef František Karas

ČESKÉ PÍSNIČKY.
I.
Tak časy letí: per aspera dále, bez oddychu a velkých orací. Ráj slibují nám filosofi stále, když budem takoví a onací. To, ono máme ještě učiniti, tou, onou ctností zaskvíti se víc, methodu tuto ještě promysliti – dí filosofka, sama nečiníc. My poslechnem a hlavou pokývneme jen s resignací jakous nehybnou a kolejí dál vyjezděnou jdeme, kdo po nás přijdou, také pokývnou?
II.
Je věru hořká česká zem a vše v ní hořce chutná, tu ořech zhořkne v jádru svém, polibek – slza rmutná – a číš-li zvedneš, chceš-li pít, vstříc myrrha zavoní ti. Chtěl’s kdysi zorám v ústret jít? Zda u nás slunce svítí? 66
III.
Tam venku, ano, tamtam, tam za horami, je světlo, vzduch a radost z života, tam, je-li ples, je příroda ples samý a člověk jen se v kole mihotá. A u nás. U nás! Strašákem nám hrozí, dupnout si u nás dávno nesmíme, k muzikám našim oukradkem se lozí a při sousedských div se nedříme. Zde synek tak tak panenku že proved a tu a tam že slůvko propoví. Nu ano. Ano! Skákat kdo by doved, na nohou když má těžké okovy? 67