ŽALM.
Na víčka spánek neklesl už dlouho,
a hlava bolí, k prasknutí jsou nervy
napjaty trudem, stesk se valí na ret;
je má zem v bídě, v potupu a kaly
zabředla velmi, rota korupčníků,
kat ohyzdný, ji vlekla ku pranýři,
od hanby k hanbě, jako harapannu,
nevěstku bědnou, cejchy vpálila jí
všech neřestí, jež člověk poznat může,
i zlodějství, i prodajnost, i zrada
jsou u nás, běda, slova běžným zvukem.
Ve FranciíFrancii tak bylo, revoluce,
ta olbřímí pěst šlachovitá, nežli
na dvéře lidských doupat zaklepala
a k palácům se vzpjala ohromivá
Medusy kštice v rámci ohně, čoudu.
Blesk hněvu švihal a hrom duněl mocně
a bledá hrůza tehda vykročila
za zvuků ryčné, drsné marselaisy
na pochod vítězný a prudce vpadla
jak moře vzduté do měst, vesnic, zámků,
v kláštery kněžské, v damské budoáry,
kde galantní jen šepty zněly kdysi,
své allons enfants břeskla hlasem polnic,
jak povodeň se hnala dál a dále
divoce hučíc svoji drsnou píseň
a širé stopy po ní zůstávaly,
hlav mnoho, sťatých břitkou guillotinou –
nadějí mnoho před ní přeletělopřeletělo,
jak ptactvo letí před vítězným vojskemvojskem,
a mnoho žalob, nářků, proklínání
zůstalo za ní.
75
Bezuzdná a hrůzná
šla bouře krajem, sdraným k nepoznání –
a s ní šla sladkost prutů flaggelantských –
ničila stromy, jež se k nebi vzpjaly,
sehnula trávu. Avšak za ní spělo
svobody slunce, zemi ozářilo –
strom zlomen mnohý, děcko rozesmáté
přečkalo bouři. A jak slunce plálo,
půvabů nových tisíc rozestřelo
nad ruinami starých feudálů.
Po slunci onom, které vzplálo tehda
nad Francií a nový ruch jí vtisklo,
po vzduchu, který bouří očistěný,
po rosách, které zaskvěly se v květech,
já, Pane, volám, pro svou zemi ždám to,
neb svobody už potřebuje slunce,
čistého vzduchu, volných, čistých srdcísrdcí,
a pak-li musí býti vykoupeno
jediné štěstí mnohým utrpením,
ohněm a mečem, Pane, vlast mou navštiv,
mrskat-li nutno, mrskej bez úlevy,
by lepší byla, ohněm očistěná
od všelikého hmyzu korupčního,
od pochlebníků, zrádců, svatokupců.
Naději míti, že zas bude lépe,
my bouře přečkáme a všecky strázně,
o naději tu prosím celou duší
a každým nervem, naději tu dej nám,
že budem opět skálou, voda živá
z níž vytryskla kdys v poušti zabloudivším.
76
OBSAH:
Strana
Z KALEIDOSKOPU VĚKŮ:
Píseň křižáků7
Canossa8
Letní rozhovor9
Lovčí píseň krále Václava11
Prodavač odpustků13
Hus na českých hranicích24
Romance z anno domini 152725
Tedeum30
Ballada o jedné čarodějnici33
Karel st. z Žerotína35
162039
Rakoczy40
Císař Josef II.42
PÊLE-MÊLE:
Eritis sicut deus47
Lokálkář49
Mladému poetovi54
Rondel Galantnígalantní55
Píseň stavitelova56
Píseň hledajících58
Melancholická sonata59
Láska61
Za mladostí62
Píseň mlhavého podzimu64
České písničky66
Hic sunt leones...68
Slezské elegie69
Bez názvu7471
Žalm75
E: av; 2006
[77]