Snem božských gigantů...

Vilém Bitnar

Snem božských gigantů...
Snem božských gigantů Jsi, věčná Kniho knih, o bojích nesmírných a valných pochodech, Jsi velkou pohádkou, jež v bílém šeru tká svých reků touhy dětské, štěstím zlacené, kde ničím jejich Já, kde Boží ruka vším. Ó vonná kniho svaté čisté lyriky, již básnil národ v žhavých extasích, tvých pěvců vínem mystickým se opájím, jenž pěli na nivách při bílých stádech svých a spali na smetí a s trůnu hřímali a vadli touhou v dálných vodách Chobary... Kde Memnon končí, Sfinx a stíny pyramid, jak mladá královna ty vstáváš růžová, těm vlídně kynouc rukou, v hájích platanů před božstvem z mramoru jenž čela sklánějí. Máš krále nádherné a velké proroky a cudné ženy máš a sladké pastýře, dech Iliad tě schvívá, idyll slunečno, neb Sinai objímáš a boříš Kanaan a hněvy Sary znáš a Rachel svárlivých i únos Sabinek, jež v Sílo tančily, když slavnost výroční jásala z révoví. V sny božských gigantů zpěv luzný vine se tvých bílých pohádek a idyll zlacených, ó věčná Kniho knih! 9 1896