Ruth.

Vilém Bitnar

Ruth.
Zabolelo srdce dobré ženy Noemi, jež plačíc trpkým bolem vracela se z Moab domů zpátky. Provázely smutnou dcery její, plašíce jí s čela něžnou rukou zoufalé a černé dumy těžké. „Holubice moje, nelze jíti v neznámé vám kraje se mnou bídnou, navraťte se v domy svojich matek, oblažte je vroucí láskou něžnou, šedinám již dosud mým jste přály!“ Zaplakaly obě smědé děvy, obejmuly vetché tělo její, takto žalnou prosbu svoji vedly: „Sloužit budem jako otrokyně, nevyháněj zpět nás, máti drahá, uvykly jsme tvojí hřejné lásce!“ Zželelo se ženě proseb vroucích, pozvedla je k srdci, které tlouklo lahodivým tempem slasti – – Cizinci se v dáli kdesi vzali. Nebeským jim jasem plály tváře, jiskrné pak oči leskem lásky snivě hrály jako černé hvězdy. Vhloubily se v zraky obou dívek. Zachvěly se obě prudkou vášní: milostnou jim touhou srdce jata 34 zabušila mocně v ňadrech bílých. Nepohlédnouc v choré tváře matce, přitulila srdce k srdci mládce, vzdálila se starší dcera lepá... Váhala i mladší v sladké touze, čarovnému mládci vzhlédla v líce, poskočila chvatně v jeho náruč, pohleděla potom matce v líce, vrátila se s bolným pláčem na rtech, políbila vetchá její ústa, pospíchala širou žlutou pouští k Betlehemu, místu svojisvojí slávy. Cizinec se volně vznášel k nebi. 35 1896

Básně v knize Biblické rapsodie: