Jubal.

Jubal.
„– ten byl otec hrajících na citáru a šalmaje“.šalmaje.“ I. Mojžíš, 4, 21.
Jubal klesl v stín chvějné, dumavé olivy. Slunce samo páslo jeho stáda, zlatá halže harmonicky zněla: v takých chvílích sladká mdloba ráda víčka přivírá. Tam v dáli čněla v jasný obzor cypřiš! Vánku váda struny lyry probíhala. Slyš, její jásavý zvuk! Jemné vánky, dálné, bájné bory, šumný bublot zdrojů vody chladné, sladké písně ptačí vedly spory, kdo že lépe zpívá. Zvuky ladné lyra lkala z cypry v dálné hory. Jubal vpíjel zpěv! Z cypřiše stříbrnou lyru sňal. 13 1894