Píseň mystická.

Vilém Bitnar

Píseň mystická.

„Hle, mladý kráčí zahradník

tou tmavou zahradou!“

Nevšímá si hrobu, který v skále, v bílé skále vytesaný dávno, zírá jako shaslé oko slepce, v které šlehá záře měsíčná. Přece tolik tajů v sobě skrývá! A jak luna časem z mraků vyjde kolem hrobu osvětluje zbraně, lesklé zbraně reků padlých dávno? – A ty stíny, které v bílou cestu kladou staré cedry kostrbaté, snivé stíny přece tolik mluví, chvějí se a obracejí kroky chodce, aby nepomíjel hrobu – Marně však. On kráčí bílou stezkou přes ty chvějné stíny kamsi v noc – Temno kolem, všude temno hlubé, temno jdoucí kamsi v nekonečno! U hrobu pak svítí bílé skály! – – Chodče, chodče, zapadl Jsi v tmu, proč Jsi stíny jenom neposlechl? Neposlechl, neboť Tvoje oči svítí jako perly mystické, velké perly neskonalé něhy, která stačí, aby zaplašila temno s bludné stezky zahradní. 47 Od Hrobu On kráčí k Životu – a kam zapadne ta záře snivá Jeho očí, nevládne již temno, sladké vládne šero pozlacené. Dobře měla bílá Magdalena, že si lehla v stíny vonných keřů, nebojíc se temna hlubokého, v kterém žalný její znikal pláč. Co jen štěstí, blaha nesmírného vložila v to slovo, které šeptla, když šel kolem, v tiché slovo: „Rabbi!“ – 48 1895

Básně v knize Biblické rapsodie: