Těm, kteří trpí...
„Adoniáš boje se Šalamouna,
vstav, odešel a chytil se rohu oltáře.“
I. Král. 1, 50
Již rohů oltářních se více nechytej,
vše marno jest, vše marno, Adoniáši!
Již platnost nemá svatý zákon Jehovy,
jejž písmem zlatým v srdce otců psal
tam v divých pouštích, v lůně šedých skal.
Již platnost nemá svatý zákon Jehovy
a jest jak hračka v rukou silného,
jenž po chuti si mění podstatu.
Již rohů oltářních se více nechytej,
vše marno jest, vše marno, Adoniáši!
Již srdcem nehne svatá prosba matčina
a slza její skane nadarmo,
hlas její vroucí v pouště zaletí – –
Již srdcem nehne svatá prosba matčina
a právě ta jest vhodnou záminkou:
krev Tvá meč zbarví reka králova –!
Již rohů oltářních se více nechytej,
vše marno jest, vše marno, Adoniáši!
Ba marno vše, žes mlád a jaré síly pln,
žes svěží haluz kmene rodného,
pln velkých hrdých, bohatýrných snů;
ba marno vše, žes mlád a jaré síly pln,
jež plodů nedala, jsouc v rozpuku,
však plna květů žhavě nádherných.
39
Již rohů oltářních se více nechytej,
vše marno jest, vše marno, Adoniáši!
Tvá smrt jest nezbytna, neb zločin bez míry.
Jak hrdě vznes Jsi za své právo hlas
a bohatýrsky na trůn zasedl – –!
Tvá smrt jest nezbytna, neb zločin bez míry!
Tvá žhoucí vášeň plála po ženě,
jež oheň lila v otce králova – –!
Již rohů oltářních se více nechytej,
vše marno jest, vše marno, Adoniáši!
Hoj, co Jsi blaha zažil v sladkých dobách těch!
Král závidí Ti chvění opojné,
když chystal’s Sunamitské lože své – –!
Hoj, co Jsi blaha zažil v sladkých dobách těch!
Hled vítězný, jejž s trůnu snášel Jsi,
král nesnese. Toť zločin bez míry – –!
Již rohů oltářních se více nechytej,
vše marno jest, vše marno, Adoniáši!
Jest srdce z ocele a Soucit bloudí kdes –!
Viz Banajáše s mečem taseným,
jak cherub mih’ se v sloupech cedrových!
Má srdce z ocele a Soucit bloudí kdes –!
Rob pána, jenž mu kázal: Jdi a bij!
Hle přichází! Nuž nechvěj se! Zhyň jako rek!
Již rohů oltářních se více nechytej,
vše marno jest, vše marno, Adoniáši!
Jak slunce v západu, tak padne hlava Tvá;
šperk rubínový žhavé krve Tvé
pak posvětí ten oltář Jehovy –!
Jak slunce v západu, tak padne hlava Tvá
a vůně nesmírná se vznese výš,
kam nestihne meč těch, jenž tělo zabíjí –.
40
Již rohů oltářních se více nechytej,
vše marno jest, vše marno, Adoniáši!
Hle, klesl Jsi s tak sladce vábným úsměvem.
Tvá ruka sáhla žhavé po růži:
květ z ňader, jako z trsů lilijí.
Hle, klesl Jsi s tak sladce vábným úsměvem.
Tvé modré oko zírá v bájnou výš,
kde nevládnou, jenž tělo zabíjí – –
Již rohů oltářních se více nechytáš,
vždyť dobře jest Ti, dobře, Adoniáši!
Však hůře těm, jimž Jahve zákon upraví
dle chuti své, jak hračku mocného
a soudit bude bez všech ohledů;
ó běda těm, jimž Jahve zákon upraví,
jejž písmem zlatým v srdce otců psal
tam v divých pouštích, v lůně šedých skal.
Již rohů oltářních se více nechytáš,
vždyť dobře jest Ti, dobře, Adoniáši!
41
1895