Jest tma! – –

Vilém Bitnar

Jest tma! – –
Hle, v potok krve Tvé se nořím, bledý Pane, v proud mystický a žhoucí, vznícením jenž plane a parou spíjím se – ta v pěti sloupů spleti k mhou utajeným břehům rudé luny letí. A v záchvěvy, v nichž země poděšená sténá, tluk srdce mého horečný se mísí duně, v pláč opony, jež vlaje z dola rozpůlená, zvuk puklé duše mé – pláč vyschlé lesní tůně – jak slední hlahol trub teď v dál se lkavě nese, v dál přes hroby, jež prázdny zejí, ku Jordánu, v dál přes vody – až znikne kdesi v bájném lese. Jest tma. Tma po horách a mořích, květném lánu, tma v duších chabých, osvícených novým žítímžitím, tma tápajících v chodbách labyrinthů lživých, kde bludných zoufání tím hořkým bují kvítím, jež ztraceno lká s břehů Mrtvých vod a sivých. A přece zřím, jak v hustých dýmech krve TvojiTvojí se vznáší Světlo, bílé tělo Tvé – zjev svatý, kel slonoviny snivé z jižních pouští vzatý a zbloudilým, jenž trpí s divým mořem v boji jak v lásce nesmírné, Ty, starý maják, kýváš. V Tvé krvi koupám se, a Ty se bolně díváš! – – 53 1896

Básně v knize Biblické rapsodie: