Apostrofa smutku..!smutku...!
(Matce zemřelé.)
„Jak někdy mnoho žádáš
Bože můj – – – –!“
„I vložili archu boží na vůz nový:
a vzali ji z domu Abinadabova.“
2. Král. 6, 3.
V Bal-Jehudě ty dome prastarý,
jak často zřím tě ve snách mystických..!mystických...!
Jak na pahorku v lůně zahrad svých,
v těch loubích cedrů, bílých jabloní,
a v houštích hroznů révy modravé
tak tiše dýcháš klidnou velebou –!
Mé duše obrazem jsi v dobách zlých!
Tvé leknutí já cítím v žilách vlát,
sbor hostů neznámých když přicházel,
sbor starců šedých, junných levitů,
v kment oděných a v žhavém purpuru.
Se zlatou polnicí a kinorem
a cymbálem i bubnem vítězným
sbor přišel k tobě z dálných Judských hor...
Hle, stojí zástupy v tvých zahradách
a temné tušení tě provívá – –
Ó slyším pláč tvých dveří dubových
a vzdechy studny, táhlý bekot stád
a řvaní býků, jež kdos zapřahá –
A v sytých vůních květné zahrady
i zápach vzdoru býků cítím vát –
Ta teskná nálada a palčivá!
A zástupy, hle, v tvojich zahradách,
teď plesně vítají ten poklad tvůj,
tvých šerých síní perlu nesmírnou,
36
tvou archu úmluvy, již leviti
ven vnesli v svěží stíny zahradní.
A za ní syni Uza, Achio
a otec, stařec bílý s pláčem svým
teď přes práh domu kles a vlasy rve
a kolena svých synů mladistvých
v svém teskném bolu prudce objímá.
V pláč jeho, v jásot valných zástupů
krok dumný býků snivě zaznívá,
vůz táhnoucích. Ó dome zármutku!
Tvůj smutek plně cítím v duši své
a slzy tvé já stírám s očí svých...
Vás vidím, býci, s okem vpouleným,
šíj napnutou a pěnu u tlamy,
jak táhnete vůz strání bahnitou.
A kola váznou v jílu žlutavém
a cesta neurčitá před vámi –
háj zelený, jímž jdete – zelený –
jest sluncem živený a ptáčaty
a vůní balsámů a jabloní...
Mé srdce kámen, oko suché již –
tu bolest vypráhlou jak zpívat mám –?
Jste háje zelené, jste plesné zástupy –
ó Poesie jara, bujná, cítím tě
jak mísíš žhavou mízu s bolem duše mé,
jež nepláče – jež puká, puká jen!
Jste háje zelené a archa má
přec mizí v dál a nevrátí se víc
a Uza padne, Pane, rukou Tvou
pod nejbujnější háje olivou – –?
Stesk cesty bahnité a zpěvy zelené
a tupost buvolů a vášeň levitů,
hle, tanec zástupů a plesný jejich zpěv
37
hle, polnic zvuk a hudba strunných harf –
vše v bouři úchvatné mi duší hřmí..;hřmí...;
a polnic lesk a pasy stříbrné
a zlatá kopí v slunci zaleskla
se nyní naposled – – ó dome můj,
ó starče šedivý, ó písnípísni pohřební:
Vy zůstaly Jste v pustých zahradách – –!
„Ó archo úmluvy, ó Uzo synu můj!“
Jak rád teď v teskných žaluplných snech
tě zřím v Bal-Jehudě, ty dome mystický!
38
1895