S HORY SV. PEREGRINA

Josef Holý

S HORY SV. PEREGRINA
Krajinu zemskou vzpomínkám rozvírám, daleko k horám Palavským pozírám. Blouznil hoch o ní – tam s oblaky mizí mu, rozkvetly třešně člověku cizímu. Jako ta země divoko zvrácená na věky blízko, na věky ztracená. Boží stesk po ní nivy mé rozrývá, nebeská píseň její mnou oznívá. Smyslným kouzlem struny mé blýskají, plamennou něhu studně mé tryskají. Panenská stojíš na svaté hoře tu, jediný zdroj mých kosmických rozletů. S myšlenky sílu drsný čas nesnímá, sněhově luzná, s očima věčnýma. 94 Vichřicí svistí pustina mrazivá, ještě ta píseň krásná mi zaznívá. Před zjevem zářným ve věků prodlení kamenný klečím, šeptaje modlení. 95