Josef Jungmann.

Bedřich Peška Jiljí Vratislav Jahn

Josef Jungmann.
Otec zemřel! – Pojďtež všickni věrní nástupcové jeho svatých stop, bychom v žalu leb tu slávonosnou uložili v chudý, temný hrob. Tělo mizí – branná hradba vlasti, mocný duch však bude věčně stát, z nás pak každý strážcem toho ducha svatých jeho práv chce hájit rád. Toho ducha byl jsi zkřisitelem, hlasatelem jeho věčných práv, jeho budičem v životě celém – na západě nevyhyne Sláv. Nad hrobky se věčnosť otevírá, a věčnosť je všehomíra stan: „Ještě žijem!“ nad hroby zapějme, „duchu Českému je život dán!“ Pochovejme předrahé ostatky, zasypme je žalem velikým, 24 a co věrné děti vlasti – matky, žijme jí vždy slovem, činem svým. Sladce spětespěte, slávonosné skráně, bude žít, zač pot se ronil z Vás! Vás ověnčí věčná milosť Páně, ježto slyší živý lidu hlas. Tělo mizí, branná hradba vlasti, mocný duch ten bude věčně stát, z nás jsa každý strážcem toho ducha svatých jeho práv chce hájit rád. Nar. 16. červ. 1773, umř. 16. listop. 1847.
25
Básně v knize Naše mohyly:
  1. Úvod.
  2. Karel Hynek Mácha.
  3. Josef Slavík.
  4. Chmelenský.
  5. Jan Svoboda.
  6. Langer.
  7. Hněvkovský.
  8. Kalina.
  9. Josef Jungmann.
  10. Jan Hollý.
  11. Svatopluk Presl.
  12. Jan Kollár.
  13. Čelakovský.
  14. Turinský.
  15. Rubeš.
  16. Koubek.
  17. Honorata z Wiśniowských Zapová.
  18. Ljudevít Štúr.
  19. Tyl.
  20. Havlíček.
  21. Strobach.
  22. Šumavský.
  23. Klicpera.
  24. Hanka.
  25. Smetana.
  26. Epilog.