Jan Hollý.
V klidném dole pod Tatrami
růvek malý, chudý pne se,
jemuž jarních proudů příval
pozdravení s výší nese.
Malý růvek – chudý růvek,
ale velké srdce skrývá,
a duch dějin, ten duch pomsty,
často nad ním dlívá – snívá;
snívá o překrásných dobách,
kde slavského stolce ještě
nepodryly, neshrotily
krve, slzí valné deště;
kde poklidné dumy spřádal
starý Dunaj s bystrým Hronem,
kde do nich zřel jasný blankyt,
nezkalený hrozným stonem.
26
A duch dějin, ten duch pomsty,
divoké tam písně pěje,
až se srdce v bouři zedme,
až se svět zaleklý chvěje.
Po veškerých světa krajích
veliké naň dílo čeká,
dávná křivda, dávná vražda
k pomstě zve nového reka.
A nad Baltem a nad Sálou,
nad Mohanem, nad Dunajem
radují se předků stíny,
že k velikým činům zrajem.
A duch dějin, ten duch pomsty,
když nad skrovným růvkem dlívá,
našim snahám neunavným
bujné kolébavky zpívá,
kolébavky, k činům zvoucí,
jako ten, jejž kryje růvek: –
že se z krve k světlu vznáší
hrdě slovanský ostrůvek;
že předlouhých věků stavba
bude brzo dokonána
a vítězstvím nejslavnějším
předků hanba vymazána.
27
A když předce ještě svírá
naše srdce krutá muka,
těší z malého nás růvku
pěvce stín, stín Svatopluka.
A muž písně a muž činů
nové naděje nám pějí,
až se netušeným plesem
mladická nám srdce chvějí.
A duch dějin, ten duch pomstypomsty,
hledí na ten růvek s výše
a pochodní svatých hněvů
tkne se srdcí našich tiše.
V klidném dole pod Tatrami
dřímá Hollý, jehož ruka
vzkřísila nám kouzlem zpěvu
mohútného Svatopluka.
Národ náš, Svatopluk nový,
dřímal dlouho v vazbě teskné,
ale již se nad ním anděl
v záři věčné spásy leskne,
již jej žehná, již mu věstí
konec všeho utrpení,
ač se mraky hrozně chmuří,
ač se vlny vztekle pění.
28
Víte-li však, co dí anděl?
„Jenom ve svornosti spása,
jenom sjednocený národ
na vždy žalná pouta střásá.“
Nad Labem-li, nad Moravou,
nad Váhem a bystrým Hronem
jedna mysl, jedna snaha –
tehdy nikdy neutonem.
S Tater bujně Čechy budil
zpěv Hollého, zpěv Kollára
a v krajinách podtaterských
posud krev bratrská hárá.
Buďme, jak ti pěvci velcí,
jedné mysle, jedné snahy,
postupujme k témuž cíli
oklikami různé dráhy.
Bratr bratru nechce vlásti,
bratr bratra nepodmaní
a rytíř svatého ducha
jenom věčné pravdě straní.
Krev Slovenská a krev Česká
z jednoho se zdroje proudí,
rovná žalosť, rovné zpěvy
z rovného se srdce loudí.
29
A rytíř svatého ducha
všude světlo, právo hájí,
všude bleskem zpěvů, skutků
pobratřené plémě májí.
Skrovný růvek pod Tatrami
buď kolébkou svorných činů
a duch dějin, ten duch pomsty,
předků viny smaže synu.
Zpěv Hollého, zpěv Kollára
v Krkonoších, pod Tatrami
zní hlaholem budoucnosti:
kdož proti nám, an Bůh s námi?
Nar. 24. března 1785,
umř. 14. dubna 1849.
30