Honorata z Wiśniowských Zapová.

Bedřich Peška Jiljí Vratislav Jahn

Honorata z Wiśniowských Zapová.
U Prosického kostelíčka do kraje hledí tiše rovy, jak kmet, jenž na věk nový hledě v zpomínkách slavných sobě hoví. Tam také Tobě, srdce jemné! ustlali, ne však v zemi rodné, ne tam, kde vítaly tě jednou života libozvuky svodné; ne tam, kde sláva předků statných ti ve kolébce požehnala, kde láska bratrů bohatýrských Ti úplň blaha slibovala. Však předce nespíš v zemi cizí, a třeba nevanou Ti Tatry větérkem luzným pozdravení, jsi doma předc a mezi bratry. 50 Vedena rukou lásky jemnou jsi vkročila do naší vlasti, a sdílela jsi odhodlaně radosti její, její strasti. Zde rozvily se tiché světy Tvé duše, zde Tvé krásné snahy na roli našinaší pracovaly a budily v nás pocit blahý. Zde odkaz Tvůj, zde choť a dítky Tvé lásky vroucně zpomínají a národy dva pobratřené Ti vínek slávy uplítají. A z posledního odpočinku zříš k vlasti dvojí, k blizké, k dalné, kde Labe s Vltavou ubíhá, kde šumí Visly proudy valné. U hrobu Tvého Čech a Polák jedním se kmenem být poznává a ze společné budoucnosti jim kyne opět dávná sláva. Nar. 5. dubna 1825, umř. 4. ledna 1856.
51
Básně v knize Naše mohyly:
  1. Úvod.
  2. Karel Hynek Mácha.
  3. Josef Slavík.
  4. Chmelenský.
  5. Jan Svoboda.
  6. Langer.
  7. Hněvkovský.
  8. Kalina.
  9. Josef Jungmann.
  10. Jan Hollý.
  11. Svatopluk Presl.
  12. Jan Kollár.
  13. Čelakovský.
  14. Turinský.
  15. Rubeš.
  16. Koubek.
  17. Honorata z Wiśniowských Zapová.
  18. Ljudevít Štúr.
  19. Tyl.
  20. Havlíček.
  21. Strobach.
  22. Šumavský.
  23. Klicpera.
  24. Hanka.
  25. Smetana.
  26. Epilog.