Čelakovský.
Pozděj’, avšak smutněj’ znějí
žalu mého ohlasy,
že nám hroby odnít chtějí
vše, co lepší, před časy.
Ach, proč věrná milost Páně
našich věrných neživí?
i Tvá, mistře, v ouzké schráně
bystrá hlava práchniví!
Jako Ty kdo pro vlast cítí,
chtěl by na věky živ býti,
avšak i hrob tam milý,
kde jsou rodné mohyly.
Ty’s pro Slávu zkříšeného
vavřínu byl pěstitel,
říše ducha slovanského
mocnější rozmnožitel;
Ty’s co otec svému dítku
v památku svil s pilností
krásnou, svěží, vonnou kytku
národní nám moudrosti,
36
bychom na života dráze,
když nás štěstí i nesnáze
z nenadání potkaly,
dobrých rad si všímali.
Osud Tvůj i těch, již Tobě
žili lásky plamenem,
stal se v nesrdečné době
vzájemnosti pramenem;
by zrnéčka vzešla, žila
rodné lásky v obnově,
vsadil Bůh dvě srdce milá
na Slovanstva hřbitově:
srdce Tvé pak a Tvou hlavu
vrátil nám zpět na Vltavu,
by někdy za lepších dob
v lůnu vlasti našly hrob.
Dům Tvůj býval obraz skvělý
staročeské prostoty,
v kterémž musy zdomácněly
vedle srdce dobroty.
Stálť vždy co chrám otevřený
našim chodcům v noc i v den,
kdež je vítal utěšený
pohov Tebou připraven.
37
Kdo však slavil, jak se sluší,
zbožnou tryznu za Tvou duši?
kdo rozsvítil s modlitbou
panichidu velebnou?
Zapomněl i věk přítomný,
zkažen v mravě cizotou,
drnem obložit hrob skromný,
znamenat jej památkou;
ani Flora na Tvé skráně
nepřinesla kvítečku,
aby ulehčila v schráně
přátelskému srdéčku:
kéžby slzy mé horoucí
vykouzlily sad květoucí
z mohylečky milené,
z této hroudy spálené!
O nechť vděčně vavřínový
věnec hrob Tvůj ustrojí,
srdce mé Ti co otcovi
libá slova připojí:
Dítky Tvé jsou odkaz drahý
těm, kterýmž jsi býval mil,
Pán, jenž šatí kvítek nahý,
v náruč přátelství je skryl.
38
Spí otcovské srdce tiše,
schované do temné skrýše!
Bože, kdo se i mého
ujme synka malého?
Mistře! duch Tvůj, rájec květný,
všeho dobra zárodek,
mocný orel hvězdoletnýhvězdoletný,
bude živ po všechen věk,
dokud v našich luzích kvítí
nevyhyne zlou dobou,
dokud budou světu zníti
naše písně lahodou,
dokud lípy větví jedno
časů neshltí bezedno,
dokud její lupení
v jiný list se nezmění!
Nar. 7. března 1799,
umř. 5. srpna 1852.
39