Čelakovský.

Bedřich Peška Jiljí Vratislav Jahn

Čelakovský.
Pozděj’, avšak smutněj’ znějí žalu mého ohlasy, že nám hroby odnít chtějí vše, co lepší, před časy. Ach, proč věrná milost Páně našich věrných neživí? i Tvá, mistře, v ouzké schráně bystrá hlava práchniví! Jako Ty kdo pro vlast cítí, chtěl by na věky živ býti, avšak i hrob tam milý, kde jsou rodné mohyly. Ty’s pro Slávu zkříšeného vavřínu byl pěstitel, říše ducha slovanského mocnější rozmnožitel; Ty’s co otec svému dítku v památku svil s pilností krásnou, svěží, vonnou kytku národní nám moudrosti, 36 bychom na života dráze, když nás štěstí i nesnáze z nenadání potkaly, dobrých rad si všímali. Osud Tvůj i těch, již Tobě žili lásky plamenem, stal se v nesrdečné době vzájemnosti pramenem; by zrnéčka vzešla, žila rodné lásky v obnově, vsadil Bůh dvě srdce milá na Slovanstva hřbitově: srdce Tvé pak a Tvou hlavu vrátil nám zpět na Vltavu, by někdy za lepších dob v lůnu vlasti našly hrob. Dům Tvůj býval obraz skvělý staročeské prostoty, v kterémž musy zdomácněly vedle srdce dobroty. Stálť vždy co chrám otevřený našim chodcům v noc i v den, kdež je vítal utěšený pohov Tebou připraven. 37 Kdo však slavil, jak se sluší, zbožnou tryznu za Tvou duši? kdo rozsvítil s modlitbou panichidu velebnou? Zapomněl i věk přítomný, zkažen v mravě cizotou, drnem obložit hrob skromný, znamenat jej památkou; ani Flora na Tvé skráně nepřinesla kvítečku, aby ulehčila v schráně přátelskému srdéčku: kéžby slzy mé horoucí vykouzlily sad květoucí z mohylečky milené, z této hroudy spálené! O nechť vděčně vavřínový věnec hrob Tvůj ustrojí, srdce mé Ti co otcovi libá slova připojí: Dítky Tvé jsou odkaz drahý těm, kterýmž jsi býval mil, Pán, jenž šatí kvítek nahý, v náruč přátelství je skryl. 38 Spí otcovské srdce tiše, schované do temné skrýše! Bože, kdo se i mého ujme synka malého? Mistře! duch Tvůj, rájec květný, všeho dobra zárodek, mocný orel hvězdoletnýhvězdoletný, bude živ po všechen věk, dokud v našich luzích kvítí nevyhyne zlou dobou, dokud budou světu zníti naše písně lahodou, dokud lípy větví jedno časů neshltí bezedno, dokud její lupení v jiný list se nezmění! Nar. 7. března 1799, umř. 5. srpna 1852.
39