Jan Kollár.

Bedřich Peška Jiljí Vratislav Jahn

Jan Kollár.
Slova Páně věrný hlasateli, svého krále věrný poddaný, hluchých Tater první buditeli, duchu na věky zpomínaný, věrný synu kmene slovenského, slávské vzájemnosti hlásníku, už dokonal’s epos žití svéhosvého, Ty slovanský velký básníknbásníku! už jsi tam, kde věčné věky žije Jungmannův a Dobrovského duch, tam kde hvězdných světů harmonie řídí původ lásky – jeden Bůh. Ač zhynuli Tobě světa dnové, Tvůj budoucí den je věčný čas, v němž nezhynou slávští národové, ani jejich duch ni mrav ni hlas. V paměti všech věrných slávských dětí jmeno Tvé jak slunce zasvítá, a památka vděčná den ten světí, kdy Tě Sláva v nebi uvítá; 34 pro vás, otcovské vy drahé kosti, velký pláč je v dole tatranském, pro vás slzí zbytky národnosti na Polabí někdy slovanském. Pro vás Tater temena se halí želem v bílé roucho smutkové, pro vás Dunaj vlny teskné valí, na Považí mlčí hájové. Spěte klidně v naddunajském hrobě v svatodávné zemi Slovanů, hlavo, srdce, jímžjimž v poslední době laskavou dal císař ochranu! Spěte klidně až do slavné doby slávské vzájemnosti skutečné, v níž promění na pantheon hroby příštích časů vděky srdečné. Hospodine, žehnej našim smutkům, z ňader vroucích již se pramení, žehnej Bože jeho svatým skutkům pro vlasť, církev, rod a umění. Pokoj Tobě! Nar. 29. červ. 1793, umř. 24. ledna 1852.
35