JARO

Růžena Jesenská

JARO
S modrého nebe pršely zázračné žluté čilimníky, zem do objetí sevře-li, to prší zlaté čilimníky. Ó, za to blaho díky, díky! Jaké to bylo jaro, ach! Svět točil se jak v kolovrátku. Když srdce tonou v samotách, život se přede v kolovrátku, a volá, prosí: „Ještě, ještě! Přívaly zlatého deště!“ Ó díky, díky, jarní svátku! Tvůj věčný vzlet buď veleben, největší moudrost byl tvůj sen zlatého deště, zlatého deště, zlatého deště! [8]