ŽIVOT

Růžena Jesenská

ŽIVOT
Ať dopadla za ranou rána, jak života jsem nadýchána, jak opojena jeho zřídly, jak uchvácena jeho křídly, plameny, nebezpečím, jimž za vítězství vděčím. Miluji život ve pokoře, jak moře – jeho věčné hoře, a jeho krásu, něhu, změnu, sen, za nímž se jak vítr ženu, přeludy přitažlivé – obláčky tklivé, sivé. Bolesti, nejste proklínány, radosti, buďte požehnány, a nezapřeno nic, co žito, a ničeho mi nebuď líto, co srdce žhoucí rvalo, co kvetouc uvadalo. [43] Vše život byl – a spravedlivý a svatý ctností lásky, divy jež konala jak v nadvědomí... Miluji život, – ať mě zlomí. Ach, stoupám dosud v jeho třemen, vznáším se nad úrodu semen, kvetoucích k věčným nivám: jsem živa, neboť zpívám! [44]