ODCHÁZÍM

Růžena Jesenská

ODCHÁZÍM
Až přijdu nakonec všeho, co začíná, pochopím, země, tvůj maličký svět. Udeří hodina bledá a nevinná, srdce, chceš růži mé odpovědět? Srdce to hloupé a zraněné do krve, svět, život, cestičky, uličky v něm, odkud to smích zaštkal do krve po prvé? Jdi a trp v zápase nekonečnem! Růže a nebe a láska, a co chceš víc? Začíná, končí se zákonem snů. Ty světlým pravdy snem horoucně, tiše bdíc, duše má, ponoř se k života dnu! Odcházím. Budu se za tebou ohlížet, hvězdičko zemská! Ty krásná, leť dál! Dokvete tebou v mém srdci můj svět, můj květ, růže a nebe a láska a žal. [41]