HŘÍCH

Růžena Jesenská

HŘÍCH
Je pozdě! Z ráje meč nás vyhání, krvavě červený jak plamen. Kde bít se v prsa, činit pokání a strhat cáry hříchů s ramen? My zhřešili jsme, přijímejme trest, do světa spolu odejděme své břímě nést pod věčnou klenbou hvězd v zápasy nekonečné, němé! Pokorně svatou lásku vzývejme, ať životem nás doprovází, je strašné, než nás milost obejme, poznati s hrůzou, že jsme nazí! [12]