MĚSÍC

Růžena Jesenská

MĚSÍC
To nejslavnější měsíc byl šílený rozkoší světla, jenž mě té noci okouzlil, že jsem s ním tulácky kvetla. Přec byla jsem víc člověkem, nežli on nadzemskou tváří, v prostoru modrém, dalekémdalekém, jež září mi,září,září! Až do dna moře dívá se, až do dna mé touze, mukám v neslyšném, snivém zápase ten milenec sladký. Jdu? Kam? Jdu! Kam! Ó, moře ohromné, měsíci čarovný! Tiše se život sune mimo mne a se mnou.Tiše hleď s výše, ty nejslavnější měsíci. Ó, jaká to byla chvíle s tisíci srdcí tisíci – a s jediným – tvojí milé. [32]