DOMOV

DOMOV
Je daleký a otevřený svět, a mně ho již jen málo zbývá, snad Petřín letos kvete naposled, a poslední kos dole zpívá. Pohnuta stojím, domov přede mnou, hrad svatý, Praha stověžatá; stříbrně snovou písní tajemnou Vltava ku severu chvátá. A já v dál toužím, v dál až k oblakům za moře, hory! Pak se vrátím, tulačka opita a přízrakům podlehlá! Země má, kveť zatím! Horoucně kveť! Až přijdu, spočinu tu navždy zbožně, s tebou srostu. Má každé srdce svoji končinu a cestu k nebeskému mostu. Co křídla jsou, jež v dálku unesou? Jen závrať, sen, pláč u mohyly! Zde srdce mé hořelo píseň svou, zde lásky, moje lásky žily. [46] Miláček Petřín teple zazlátne, Hradčany opálově zšeří obrysy úchvatné a posvátné do mojích oken, mojích dveří. A zase ke mně s něhou důvěrnou vstoupíte, stíny milované, a mojí čtyřoknovou lucernou nad Prahou cos jak zázrak vzplane. [47]