ZMÁMENÍ

ZMÁMENÍ
To náhlé ztrnutí! Jak vyprahlá je země! Rezavá nebesa jak z mědi rudě plají. Ustaňte trýznit mne! Já cítím, ústa vaše Jak ze mne všechnu krev teď jedním douškem ssají. Rty vaše šíleně se tisknou k mému tělu, A paže v kořist mne tak prudce k sobě rvou. Vše v smyslů zmámení mi v směsici skvrn splývá A barev střeštěných je prudkou horečkou. Vás duše proklíná a zase vámi jásá. Chci s těla svrhnout vás a hned zas výskám prudce, Že je vám nápojem krev žhavá mého masa. Jak v lázeň ohnivou bych sebe ponořil! Mou ssajte žhavou krev, ať třeba věčně šílím, Opilý požárem, jenž plaje z vašich žil... 23