SMUTEK TĚLA

Jiří Karásek ze Lvovic

SMUTEK TĚLA
V prázdnoty blouznění, v mámivá ticha snění, Opiem šílení a vášně zmámený, Pro balsamickou smrt své duše jsem tě volal, Poeta životem a spleenem k smrti mdlý. O marná horečko a marné chvění touhy! Dnes cítím: znaveno je horké tělo tvé, Je strašně znaveno, je k smrti zmalátnělo Tvé tělo vyssáté, tvé tělo povadlé. Žár svojí mladosti v klín tvůj jsem marně sálal, Polibků lázeň lil jsem marně ve rty tvé! Tu číši přede mnou již jiní do dna pili... Žár jiných strávil těl tvých údů nahotu, A kdybych v duši tvou teď znenadání vešel, Všech, co šli přede mnou, bych nalezl tam hnus... 47