V LYRU ZE SLONOVÉ KOSTI...

Jiří Karásek ze Lvovic

V LYRU ZE SLONOVÉ KOSTI...
V lyru ze slonové kosti udeřil jsem píseň, K tanci jónskému svou nohu pobídl jsem v chvat. V plápolavý oheň dal jsem trysknouti tvé vášni. Žádost má jak hrozen v slunci počala v něm zrát. Touhou prudkou v našich vlasech omdlévaly růže Smysly naše spíjely se monotonní hrou. Zdechliny jak v písku pouští karavana bludná, Tak jsme dny své zanechali v prázdnu za sebou. Dlouhé noci sedali jsme při massickém víně. Lampa zbledlá kmitala se posléz v šeru síně. Phoebus hvězdy pohasínal. Růže povadly. Ale jitro! Jaká mdloba! S lože visí líně Paže k ránu. Marně pohár k rtům se zprahlým zdvih’. Kritobule! Kde je vůně růží včerejších? 45