ZELENÉ OČI

ZELENÉ OČI
Tvé oči zelené, jež fosforově žhnou. Mně suggerovaly jak vlnou tajemnou, Mně suggerovaly zapadlý dávno sen: Jsme sami, sami dva, a kolem bílý den. A kolem bílý den a jako žhavý kov – Já rytmus poslouchám tvých přitlumených slov. Co chceš mi? Nevím to. Jsem zemdlen, zemdlen vším. A celý jsem teď vzdán tvým očím zeleným. A utonulý jsem v jich průsvitavé hře. Jak střelka magnetu jdu k pólu duše tvé. A v měkkou lichotnost jdu tvého úsměvu A v těla nejprudší a rozechvěnou hru... A v touhy vášnivé, jež ke mně horké jdou, A v očí vlhký lesk, jež fosforově žhnou. Já vyžit chtěl bych vše, co zbylo v těle mém, Do šťávy poslední, v záchvěvu jediném, Já chtěl bych horečně se prochvít duší tvou! Být spálen ohněm tvým! Rozkoší smyslnou! 20 Rozkoší extremní, být tebou lehce tknut! Být tebou obklopen, být tebou proniknut! Být v tobě roztaven a v tobě splynulý! Tvým dechem dýchati! Tvou vášní býti mdlý! A cítit, poslední jak touhy v ňadrech mrou, Jak všechno splněno, co šlo kdy duší mou! Do šťávy poslední jak vše jsem vyplýtval! Své mládí jak jsem ti a celý žár svůj dal! A vůni krve své a svěžest všech dnů svých, Pod vlivem očí tvých, tvých očí zelených, Tvých očí zelených, jež fosforově žhnou, Jež suggerovaly mně touhu tajemnou... 21