POSLEDNÍ PŘÁTELSTVÍ

Jiří Karásek ze Lvovic

POSLEDNÍ PŘÁTELSTVÍ
Já hýřil citem svým a marnotratně žil A v duši příbuznou jsem chtěl se vnořit dlouze, Však všechno zhnusiv si, jsem všechno opustil A na smrt čekal jsem jak na milence v touze. Jak výhost na věky bych dal všem marným snům, Tak zrak můj v temnoty a bez naděje zírá. Svou duši otevřel jsem větrům, strašidlům, Jak sluje v půlnoci se duchům otevírá. O přijď, ty poslední, ač příchod tvůj mne leká. Já čekám mlčeliv, jak v dáli, v noční dobu, Kdes obraz zastřený na návštěvníka čeká. Příteli záhadný! Bytosti zmrazující! Upíre prošedší tajemnou hrůzou hrobu! S tvých rtů chci vyčísti, co nemohl bys říci... 42