Zapadlé hvězdy.

Karel Kučera

Zapadlé hvězdy.
Ve víru světů nadzemských a dálných prý krouží hvězdy věky vychladlé; kdys lily zář, teď ve tmu zapadlé, jak slepci žijí ve snách, tužbách žalných. Graecie hvězdo! snů tvých triumfálných kde zlatá zář, v níž jako v zrcadle svět zhlížel se a lidstvo omladlé? – Kde hvězdné květy modliteb tvých palných, Ó středověku chmurný, věštecký? – Kde hvězdný třpyt je slávy tvé, má vlasti? – Kéž bleskem vlád’ bych, v hvězdy odumřelé Zář dávnou vlil bych nové žití vřelé! A kdybych nestačil snad na všecky, – tož aspoň tvou bych rozžehnul, má vlasti! [131]