Geniům.
(Hymna.)
Jste sloupy žulové, ledovců hroty,
jež z moře bludů pnou se nad životy,
v severní záři póly kroužící!
Plovoucí kry, jež pilounů zbraň sečná
nadarmo tře, nad nimiž mlha věčná,
jak prapor zdmutý slávy vichřicí!
Vám po šíji se celý pravěk sveze,
jak v boji krůpěj krve po paveze,
vy přilby vítězíte chocholem!
Jste na vrch zemský sopky vykypělé,
s pochodní krásy lidstvem hřmíte směle
perutí blesků, hromu hlaholem!
Ať na hrudi vám růže nevypučí,
na retu zprahlém záští chví se žlučí,
v sto faunů život ať se spodobí –
ať ptáče radovánek skráně míjí,
výr zoufání jen s blyskotavou zmijí
ložiskem mláďat čelo ozdobí.
[132]
Ať vlna lásky k vám se nehne v běhu,
spíš zloba vzplane step jak ve zážehu,
kyklopů ruka v srdce udeří –
toť tlapa krtčí podrývat chce věže,
toť děcko sahá ořů na otěže,
tlum kání šumí v trosek zášeří!
Ó duchu tvůrčí! tys hůl Aronova,
jež usýchajíc květy pučí znova,
od věků žijíc věčných do věků!
Tys berla Mojžíšova z žití skály,
jež pramen živný, zlato, ideály
do čela sází v lásce člověku!
Tys onen duch, jenž kroužil nad vodami,
kdy svět byl v kolébce – tys ohně plamy
se snesl v svatých letnicích
na hlavy svatých apoštolů,
již chléb tvůj jedli s nesmrtnosti stolu
a pro tvé slovo mřeli v hranicích!
Buď zdraven, duchu, vším, co v světě dýše,
tys pramen všeho, bez mezí tvá říše –
co potopa je světa, záhuba?
Ty jako Noe zbuduješ nám lodi,
že k žití opět v ráj nás doprovodí –
snů, ideálů kotva, paluba.
133
OBSAH.
Strana
Antické motivy:
Prolog7
Léto14
Sapfó16
Nioba21
Zeus26
Pindar31
Héra a Pan34
Antická vása46
Poslední symposion48
Epilog58
Legendy:
Vánoční legenda65
Pomník sv. Bedy71
Fra Giovanni da Fiesole75
Zpěvy historické:
Na Zbraslavi83
Svatováclavská koruna91
Kříž Božetěchův96
Sedlecká legenda102
Strážný duch107
[134]
Tři štědré večery:
Vánoční idylla117
Epilogem:
Zapadlé hvězdy131
Geniům133
E: zd; 2002
[135]