SOLUS SIBI.

Josef Svatopluk Machar

SOLUS SIBI.
Nedat se zmást, kdy horkokrevná tlupa se k tobě lísá, květ ti hází vonný, v tvůj vůz se zapřáhne a s řevem cupá, jak po úspěchu mladé primadonny – a usmát se, když na to po té slávě se s nůžkami zas žene hoch kýs čilý jak učeň frizérský, jenž na tvé hlavě své métier se vyučiti pílí – dík, bozi, za to. Obojí jsem zkusil a umím to. A hlavu v pýše zvedám. Dál jdu, jak šel jsem. Šel jsem, jak jsem musil, a místo své si komandovat nedám. S tím světem jsme si byli cizí dosti. Styk náš byl jenom: rána proti ráně. K budoucna soudu hodím svoje kosti a, doufám, také vítězné své zbraně. [81]
Básně v knize Golgata:
  1. KARIKATURY.
  2. * * *
  3. ŘÍJEN.
  4. POPELEČNÍ STŘEDA.
  5. ULTIMA THULE.
  6. ZIMNÍ VEČER.
  7. NA GOLGATHĚ
  8. BŮH A KRÁL
  9. KRÁL ŠALAMOUN.
  10. DIOCLETIAN.
  11. 1617. – 1637.
  12. ŽAPONERIE.
  13. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ.
  14. Z DOB „WERTHER’S LEIDEN“.
  15. POLEDNICE.
  16. ZVON.
  17. SOLUS SIBI.
  18. EPIGRAM MÁJOVÝ.
  19. EPIGRAM LITERÁRNÍ.
  20. 1848–1898.
  21. MYŠI ČILI ČASOVÁ PÍSEŇ O ANONYMECH.
  22. „BOŽÍ BOJOVNÍCI.“
  23. OSUD.
  24. ŽALM.
  25. PIRÁTI.
  26. ŠAŠKOVA TRAGEDIE
  27. MONOLOG.
  28. PÍSEŇ RODINNÁ.
  29. EPISODA.
  30. TRAKTÁT O VLASTENECTVÍ.
  31. KONEC SATANA
  32. LEGENDA O SMRTI JOSEFA PĚSTOUNA.
  33. ROMANCE Z TŘICETILETÉ VÁLKY.
  34. V NOCI PRVNÍHO MÁJE.
  35. VÁNOČNÍ MELODIE.
  36. LEGENDA, KTERÁ MOHLA BÝT NAPSÁNA TAKÉ PO MÉ SMRTI.