Sonet dedikační.

Josef Svatopluk Machar

Sonet dedikační.
Zasvětit chtěl jsem Ti kus práce nadšené, příteli, mistře, brate milovaný – však kvapem letí čas, a plány jsou zas plány – dnes vezmi sporý vděk té knížky hubené. Sonety... Psal’s je též. Ty Tvé jsou vytesány z mramoru, žuly, hrdé, vznešené; jak staré město, na ty dómy, brány, paláce září slunce plamenné. Co já Ti dávám, jest pár vill v tom lehkém slohu moderním na horském chladném úpatí – v nich člověk prodlí snad pár chvil – však za čas rád dá s bohem jim a v město to se navrátí... [5]