Sonet po dešti.

Josef Svatopluk Machar

Sonet po dešti.
To nebyl déšť – to parfum zdravý pokropil požehnanou zem: jdeš mokrou mezí... v lístkách trávy, po klasech visí kolkolem. V něm voní douška, z dálky sem bez, střemcha intensivně zdraví, a prsti zápach pronikavý a řepky dech se chvěje v něm... Sám zdáš se náhle prosycený tou vůní... chvěje suchopárem tvé duše... padla do krve... A maně myslíš na rty ženy, jež líbal’s prvním čistým žárem v svých mladých letech poprvé... 28