III. Sonet o lese.

Josef Svatopluk Machar

III.
Sonet o lese.

Ten šumivý les vždy jsem miloval. Kdys, hoch, jsem prolez’ všecka houští všade a drozdy, datly, žluvy sledoval, kde hnízdí as a zda už mají mladé... A po letech les staffáží se stal chvil, kdy se ruka kolem šíje klade, a ret tak líbá, aniž by se ptal, neb – s vědomím té okradené – krade... Sny... pohádky... vše bylo kdys a kdes, dnes zří se na to okem malé víry – vše zmizelo, jen staffáž zbyla, les, a člověk vstoupá nyní v chrám ten šírý, by okřál jen pod kmeny, větvemi a prohnal svěží vzduch zas plícemi... 42