II. Sonet-idylla.

Josef Svatopluk Machar

II.
Sonet-idylla.

Je starý zámek; – věk náš moderní do něho vtrhl s drsnou skutečností: kdys luzné dámy, páni nádherní – teď bataillon vojska v sobě hostí. Park zpustl; v šedé tůni jezerní se prává prádlo, je v ní žab též dosti... ach, co tu šlo kdys v době večerní as drobných nožek... snění minulosti... Kluk strážmistrů v ní rybky chytá dnes. Na korek vlasu nedočkavě civí – teď bere jistě – bože, to je tíha! Na udici se pantoflíček míhá, stařičký, sešlý, přeska samá rez – a kluk se mu jen s indignací diví... 41