Sonet in memoriam žijícího.

Josef Svatopluk Machar

Sonet in memoriam žijícího.
Zmizel z našich řad... Kdys s námi v závodu nejlepší svou hřivnu chtěl dát národu, kommentáře krví psát mu poctivé na boha, svět, srdce, lidstvo, přírodu. Avšak prohled’ v čas... Z nás slepých nejdříve... (Že je národ dítě skromné, střízlivé: když už nutno míti takou úrodu, tož chce verše zvonivé pro dušičky citlivé. Poet ten pak ovšem o kus lauru rvát musí s frasisty se, lotry, dryáčníky, kteří cerberují národu kol vrat – – –) Zmizel z našich řad... Chopil hmatem smělým laur si lepší, řidčí... Nechal poetiky a je pevným mužem, charakterem celým... 25