Sonet o černém snu.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o černém snu.
Teď v pokoj padá záře červánková. Je chvíle, kdy se na vše vzpomene... Na stěnách visí „Vojna“ Grottgerova, ty vzdechy těžké, vzkřiky plamenné. A bledá, štíhlá, rusovlasá vdova zří na to nebe zakrvácené... zří jakous pláň kdes v dáli od domova, řev bitvy... tělo krví zbrocené... Už není slz... Už se jen suše stená... A na klavír se vrhá se vzlykem – ten stal se duše její jazykem – a hraje „Marche funebre“ od Chopina, to hřmivé requiem všech lidských běd – to jest jí modlitbou i kletbou teď... 24