Sonet za dubnového spleenu.

Josef Svatopluk Machar

Sonet za dubnového spleenu.
Škaredý den. Kapky deště kanou jednotvárně v oken tabule... venku leží na všem šedá tíha... šedá tíha v duši ztrnulé... Pustý chodník... Na zdi rohu míhá odtrhlá se rudá cedule... každý deštník nakloněný stranou mníš být hlavou houby nadulé... Vlhkým vzduchem po tvé jizbě v let pustila se moucha – posel jara a z dnů loňských upomínka stará – cílí v okno, bzučí – nazpět padá, chvilku čistí hlavu, křídla, záda a zas do skla – a zas padá zpět... 19