Sonet o životě a smrti.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o životě a smrti. Smrť nebere zde mnoho – ten život bere víc... Ze staršího sonetu.
Mé klasy hezky zrály, vzduch čistý kol se chvěl, a chrpy blyštěly svou jasnou ranní rosou – nezvaný sekáč, Život, v lán mého žití šel a chrpy pošlapal svou nohou hrubou bosou. A do zrajících klasů vjel naostřenou kosou, je na svou káru vrhal a sprostou píseň pěl – a rozhled’ se... a smíchem tvář zkřivil tuponosou a zapálil si dýmku a s károu dále jel... Jde po strništi dívka. Má vlídný černý zrak, má v černomodrém vlase vetknutý rudý mák, a zástěrku má tmavou, kam vrhá chvílemi jen ze soustrasti jakés lítostivé klas přišlápnutý, květy položivé, jež drsný sekáč nechal na zemi... 16