Sonet o noci v květnové neděli.

Josef Svatopluk Machar

Sonet o noci v květnové neděli.
Hluk dozněl smíchu, výkřiků těch rozjařených lidí. Chvilkou jen hřmí kočár, mizí ve mžiku s třesavým světlem svojich svítilen. Jak lesklé hlavy bílých špendlíků, jimiž kus nebe kams je připevněn, se jiskří hvězdy. V dlažbu chodníku v skla oken domů, v šedou barvu stěn plyn hází žlutý svit. Vzduch provátý je svěžím chladem. Z dálky sem tak intensivně voní akáty. Teď polohlasně své tři tony lká kdes ze sna uvězněná křepelka, a ticho zas... plá nebe... dřímá zem... 30