Vinař.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Vinař.
Žeť ctná pracovitost Nejjistější bývá mohovitost, Moudrý Ezop naruku nám dal. Vinař maje stoho světa jíti Syny kposteli své vzal: „Milé dítky! byste mohli šťastní býti, Otce svého ještě vhrobě ctíti, Snažnou péči nasebe sem bral. Poklad, kterýž vevinicy leží„ – –leží – –“ Vtom svou duši Pánu Bohu vzdal. Pochovavše otce, všickni běží Zlaté hledat poklady; Každý kopá, přehledává, kde co leží, Pole, háj y zahrady. Ale běda! nikdež není Poklad zlatý knalezení. Zatím jaro vnové spanilosti Ourodu svou nazem vylilo, Pole bohatstvím a krásou odílo. Vidouc bratří sveselostí Vinnicy svou krásně kvésti; Počali řeč mezy sebou vésti: „Práce jest ten poklad, kterýž umíraje Milý otec zanechat nám chtěl„chtěl.“ Kprácy, otce svého požehnaje, Kprácy hned se každý zbratří měl. Vojtěch Nejedlý.
7