Přemysl Ottokar vPrusých.

Přemysl Ottokar vPrusých. Zpěv první.
Král náš milý táhne polem, Král své Čechy kvojně zval; Tak šla pověst horem dolem, Lid se valem kvojsku hnal. Panstvo táhlo kctnému králikráli, Jak včel koulu letí roj; Aby došlo cti a chvály, Spohanyby vešlo vboj. Čisté ženy, ctnostné matky, Muže, syny líbaly: Provlast, víru a své statky Bojovat jim kázaly. Slavných předků krásné činy Přednášeli rekové; Kstatným skutkům milé syny Měli moudří otcové. 91 Vojsko táhnouc sveselostí Písně skočné zpívalo; Řečí, skutky kudatnosti Srdce sobě dodalo. Holla! budem bíti stále, Mečem bránit svého krále, Bídy provlast chceme nést, Víry hájit, množit čest. Vzhůru bratří! vzhůru zbraně! Pohané se blíží knám! Zhurta naně, schutí naně! Ottokar nás vede sám. Kdo cti krůpě vtěle cýtí, Kdo zná mužně vésti zbraň; Vprudkém války hromobití Krále svého statně braň. Milost Páně, čest a sláva Prácy pernou odmění; Víru pohanskou a práva Náš meč statný vyplení. Vzhůru meče! Bůh jest snámi! Kníže moudré vede nás, Pohanské Bůh zdrtí chrámy, Prušané král shladí vás! 92 Holla, bratří! vzhůru zbraně! Pruskou zem již vidíme; Brzy kříž a víru Páně Vhustých lesých vštípíme. Nepřítel se mocně rojí; Král nás milý vede kboji, Kdo zná mužně vésti zbraň, Krále svého statně braň. – Slunce zašlo naobloze, Jasné vyšly hvězdičky: Zlýduch vohnivém jel voze, Vbahně hrály světličky. Líté šelmy vlese řvaly, Sovy strašně hulákaly, Vpoli strašil černý pes, Když se kspaní brala ves. Vojsko cestou unavené Mdlé své kosti složilo; Vůdcy vmysli roznícené Cosy vhlavě bouřilo. Mysle semtam slávy hledá, Jakby šťastně vojnu veda VPrusých vštípil svatý kříž, Když snu přepadla ho tíž. 93 Krále sen hned vprvním spání Vmísta rájská divně ved; Kdežto vbožském oplývání Každý strůmek zlatem kvet. Tam, kde vnesmrtedlné kráse Jako hvězdy stkví se Čech, Jenž bdě provlast vkaždém čase Šťastně skončil slavný běh. Vůkol, jako slunce, chrámy Hrály vzlatém stavení, Bílí muži, krásné dámy Vráji byly kspatření. Mezy ními Václav svatý, Sreky rozkoš božskou pil, Jasnou hlavu věnec zlatý, Tělo šat mu bílý kryl. Vpravé ruce knihu nesa Kráčí skrze božský ráj; Kde tvor každý láskou plesá, Kde se věčný směje máj. Vezma zaruku ctné kníže Líbá vroucnou milostí; Zjevuje mu čest a kříže Synů věrnou tvářností. 94 Patř, dí, Ottokaře milý, Vkníze činy budoucý, Jak se zrádcy mocně sýlí, Vzhlédni navlast hynoucý! Jaké páší cyzý roty Vkrásném kraji mrzké psoty, Jak zlá válka, lítý mor VČechách dáví každý tvor. Zpurcy kradou, města pálí, Chudé lidi rasují, Ženy ctné a panny šálí, Nevinnosti zbavují; Žádné není ohavnosti, Žádné necti zpáchané, Jížby vrozkacené zlosti Nesplodili satané. Stříbro derou zchrámů Páně, Svornost zdomů pokojných Plaší co psy slídíc zbraně Vzemi lidí nezbrojných. Sedlák nahý dřen jsa zoufá, Nůž sy vráží doboku; Strachy schna lid dohor coufá Zlých se boje ouskoků. 95 Domy svaté vprachu leží, Paláce y zahrady; Dívky kvílí, šťárat kněží Musý vhrobích poklady. Mezy pány žebrák nahý Rozsekán byv cedí krev; Prosý proklínaje vrahy, By ho pomstil Boží hněv. Mátě hořem vslzých plyne Zesebe krev potícý, Usty synu chtíc, an hyne, Stavět duši letícý. Vtom ach! kati zaodměnu Lásky ctné a milostné, Trýzní, bijí slabou ženu, Žerty majíc radostné. Vzteklá roto! šelmy líté! Zplodilať vás sďáblem noc! Byste krví ctnosti zbité Sytí podzdili svou moc! Věčné kletby, věčné tresty Strašné jako mstícý hrom, Nectná jména musý nésti Každé místo, každý strom. 96 Lítí kati matkám děti Odprs vlekou urputně, Vstrašlivém a hrozném kletí Páší vraždy ukrutně. Praha vkrvi synků plyne, Všecko všudy vČechách hyne, Hynou luka, role, les, Hoří město, hoří ves. Smrt svá jedovatá křídla Mor zust plijíc, rozstřela. Radost zrůžového sýdla Sctností svatou zmizela. Ouzkost, hrůza, zoufanlivost Slstí se zrádnou spojily; Vojna, hlad a vzteklá mstivost Trůn sy vČechách vstavily. Smečem vruce jako feny Krve žížníc běžejí, Oheň zočí, ztlam jim pěny Jedovaté kypějí. Vzhledem smrtíc lidi bijí, Ztěl jim srdce trhají, Dívek nevinnou krev pijí, Nadsvou vraždou plesají. 97 Čerti mrchy zdobrých lidí, Znebe peklo horoucý Tvoříc zlato vztekle slídí, Zlato kpeklu vedoucý. Zůřivost zlá řídí zbraně, Říčíc vzteká se jak saně; Zem se strachy otvírá, Mrtvá těla požírá. Děti, ženy, starcy vlasy Zhlav sy bídných trhají, Omstu zoufanlivé hlasy, Omstu snebe volají. Dívka strachy jak zed bledá, Ruce spíná, pomoc hledá, Metouc sebou dovody Žádá vsmrti svobody. Nikdý co svět světem stojí, Vžádných země končinách, Vžádném rozvztekleném boji, Vžádných lživých novinách Nebylo té škodné bouře, Vzteku, křiku, ohně, kouře; Hrom, když ztisýc houká děl, Neroztříská tolik těl. 98 Takto připosledním soudu Zajde vpřirození řád. Satan zohnivého proudu Vdechne nasvět puch a smrad. Zem se počne strachy třásti, Hvězdy spadnou dopropasti, Vztekle bude řičet hrom, Skály dvojit, třepit strom. Vicher sohněm svede boje, Peklo snebem ruznice. Čerti jak vos škodné roje Zhyzdí rájské vinnice. Ovce proti vlkům vstanou, Jinoch rozdvojí se spannou, Vody zpurné strhnou hráz, Jaro shltí krutý mráz. Lidé budou strachy koukat, Želet stráty synů, žen; Snebe, zpekla počne houkat Hrom, a mračno kalit den. Smrt se zrádná smorem spojí, Zmůže tvory vhrozném boji, Slunce zhyne, hrozná noc Rozšíří svou vsvětě moc. 99 Vtom jak anděl milý snebe Přišel kČechům dobrý král; Milost, láska čeká tebetebe, Kde kat smečem prvé stál. Moudrost naruku mu dává Blaže zem ctný Bechyně; Panují zas svatá práva Vobživené krajině. Pohrozném tak hromobití Země leklá okřívá; Stromy pučí, zvadlé kvítí Vůni hojnou vylívá. Ptáček vsladkém prozpívání Nové štěstí velebí; Zvěř se dohromady shání, Vše se směje vpodnebí. Jasné nebe míle svítí, Slunce jaro zvěstuje; Když se strašné krupobití Zjiné strany sstahuje. Tajní zpurcy ostří meče, Královská krev zrádně teče, Běda! běda! nasta škod! Knížat zašel slavný rod. 100 Vděční Češí vslzých plynou, Hořem potí drahou krev; Žert a radosti jim hynou, Smutek nese věrný lev. Skřehlá starost, jarní krása, Vonná luka, černý les Knížat milých slávu hlásá, Díky nese město, ves. Dnem y nocý pamět slaví Králů slavných statný rek; Oltáře jim vsrdcých staví Přítomný y příští věk. Tak král dobrý vsrdcých žije, Všecken se mu koří svět, Sreky ctnými rozkoš pije, Vbožském ráji pije med. Bídy nové nastávají, Zbraně brousý vnitřní boj; Králi oživot sy hrají, Dočech táhne cyzý zbroj. Nepřítel se zpurně rojí, Čechy mezy sebou dvojí, Zlato slídíc co zvěř chrt, Dáví lid jak mor a smrt. 101 Jasné slunce, krásné nebe Mračnem tvář sy zakrylo; Syrné blesky střílíc ssebe Ohnivý dešť vylilo. Rozbroj, zrada, nahá bída Kruhy spáté štěstí hlídá, Zpoura svojnou, svraždou lest Svornost vypudily změst. Patř, zde Karel milý vslávě Stkví se věčně kvetoucý; An lid blaže jak Bůh právě Zavrhl chválu hynoucý; Čechy miluje své syny, Šetřil stále pokoje; Proklel reků sylné činy, Zahnal vnitřní rozbroje. Patř, jak mezy naše rody Každé uvedl blažení, Zplášiv pověr škodné plody Vštípil zlatá umění. Patř, jak světlo učeností Podním spojilo se sctností, Zhynul podvod, zrada, lest, Zkvetla sláva, láska, čest. 102 Bděním stálým lesy husté Změnil vpřerozkošný ráj; Kvetla luka, stráně pustépusté, Krásnějc kvetl y božský máj. Pravé víry vládlo světlo, Vplné míře štěstí kvetlo, Vstříbra, zlata hojnosti Požíval Čech radosti. Krásných ovcý hojná stáda Pohorách a dolinách, PtactvaPtactva, zvěři plná lada Polesých a křovinách, Řeky rybné bohatými Perličkami zasyté, Ourodný kraj sdvory svými Štěstí jevil hlasytě. Štěstí, štěstí ploulo všudy Kryjíc rájské krajiny, Vršík plodil zlaté rudy, Skály vonné byliny, Zlatá jablka, krásné růže Háje míle krášlily, Čisté matky ctnostné muže Kvlasti slávě rodily. 103 Zeskal nové vinnohrady Hnaly hrozny jiskřícý; Pokoj spojil slidmi hady, Sovcý vlky zůřícý. Ostříž dravý holubinku Jako sestru miloval; Vicher zpurný nabylinku Vůni rájskou fochroval. Stříbro, zlato zkaždé hory, Se jak voda, prejštělo; Zbahen vstaly panské dvory, Snebe štěstí pršelo. Zem svůj poklad otevřela Nasta plodíc sličností; Dívka krásná zahořela Kjinochovi milostí. Láska svatá oheň lila Vsrdce její nevinné, Lásku shochem dívka pila; Vlásce ploula jediné. Manžel včistém objímání Ženky neporušené, Cýtil božské radování Nevinností kořené. 104 Tak ctnost podním krásně kvetla, Vchaloupce a vpalácy; Věrnost lásce věnce pletla Obecní y domácý. Prosvé kníže hrozné daně, Život, duši bylby dal, Skrze oheň, draky, saně, Skrze peklo Čech se hnal. Takto kvetou vjarním čase Luka, zahrady a háj; Všecko plyne vrájské krásekráse, Všecko živí nový máj. Malé kvítky, panská růže Stkví se vnovém odění, Jaro sýlí čerstvé muže, Pannám tváře červení. Všecko všudy rozkoš cýtícýtí, Jakoby čas rájský kvet; Zvuční ptácy, vonné kvítí Čarují nám nový svět. Dnem y nocý lidé bdějí, Požívajíc radosti; Hoší, panny písně pějí Cýtíc čisté milosti. 105 Klekni synu, synu milý, Předtím svatým hlavu skloň; Srdce knebi vtuto chvíli KBohu otcy vzývej proň. Žehnej vroucně časy zlaté, Příkladem ti Karel buď! Šetř sy cti a ctnosti svaté, Miluj lid, a mírně suď. Zakrej synu, zakrej oči! Šarlatový odhoď šat! Ach! Čech proti Čechu sočí, Vražda, vzteklost, bída, hlad Bouří, hubí, zdvíhá meče, Províru krev lidská teče, Otce smrtí zrádný syn Vzlosti páše nasta vin. Vzteklá rota přetvořuje Vhrozné pouště krásný ráj; Zbitým lidem naplňuje Vzpustlých Čechách každý kraj. Běda! běda nevinnosti! Pravé zásluhy y ctnosti Vrozkaceném sápaní Bezbožnost sy podmaní. 106 Bratří proti bratřím bouří, Vohni stojí dědina; Hyne mátě, dítě vkouři, Padá dívka nevinná. Zpurcy loupí chrámy Páně, Nakněze své ostří zbraně, Oheň zžírá, hubí mečmeč, Stvořila co lidská peč. Nepřátelé sevší mocý Odvýchodu kzápadu, Meče ostříc dnem y nocý Táhnou Čechům kupádu. Hrozné vojny, mordování, Psoty, pronásledování Káží lidské potvory Smyslům zdravým navzdory. Patř, jak vválky hromobití Smečem vruce lítá smrt. Jak lid vbitvě rozkoš cýtí, Dáví sebe co zvěř chrt. Vpekelné jak zůřivosti Vzteklé páše hanebnosti, Cedí, pije lidskou krev Jako rozsápaný lev. 107 Takto zyma umořuje Ptáky, stromy, byliny; Řekám prudkým pouta kuje Ráje mění vpustiny. Takto škodnou tlamou dáví Lidi jedovatý mor; Hyne zvěř a ptácy draví, Hyne každý živý tvor. Žižka táhne zoné strany, Žižka mstitel ohnivý; Novým štrychem bije rány A pád napád strašlivý. Baby nepřátelské žene Co vlk ovce ustrašené, Žene prchlé zajíce Přeshory a hranice. Skrze meče, oheň, vody, Skrze skalné pustiny Protivníkům tropě škody Táhne vcyzý krajiny. Smrt a hrůza předním lítá, Štěstí hlavu skloňuje; Moc jak moře písku čítáčítá, Nepřátel zbraň složuje. 108 Hlučná sláva reku plete Věnec nesmrtedlnosti; Mezy bojovníky kvete Vzkrvácené tvářnosti. Škoda, že vsvém rozvzteklení Hůř než zlý duch kazyl svět; Syce bylby vvěčném ctění, Jako Milcyádes kvet. Poděbrad jak vmoři skála, Pevný co stoletý strom, Jehož duše vštěstí stálá Zpurcům smrtícý jest hrom. – Jiří pravé ctnosti ctitel, Klidem co Bůh milostný, Nepravosti přísný mstitel Trávil život žalostný. Přihrozném jak hromobití, Když blesk lítá, bije hrom, Vicher vesvém vlnobití Domy boří, láme strom. Mračno lijavec když leje, Sedlák kouká, co se děje, Každý vněm se třese oud, Jakby poslední byl soud. 109 Ctný jen vítěz nepravostí, Andělské muž čistoty, Nemůž hromů ukrutností Zděšen být zsvé jistoty. Čistým srdcem, prázden viny Jaké bouřky má se bát? Byť y světa zříceniny Spadly, směle může stát. Takto zrádcy proti králi Vzteklou tlamou plili jed; Nasvé zradě zpurně stáli, Štvouce naněj celý svět. Poděbrad však sudatností Proti bídným zrádcům stál; Vprostřed války ukrutnosti Mstivým kletbám jen se smál. Rychle co blesk vodil zbraně, Co Bůh moudře řídil zem, Lid svůj šťastným mečem chráně Nahnal strachu zpurcům všem. Tak ctnost nadzlým zvítězuje, Kráčíc vnesmrtedlný chrám; Když co slunce osvěcujeosvěcuje, Hyne nectnost, hyne klam. 110 Zakrej synu, zakrej oči! Šarlatový odhoď šat! Patř, jak štěstí kolem točí Ženouc naČechy mé pád. Bída, tupost, vražda, zráda VČechách pevné panství skládá, Štěstí prchlo, kvílí čest, Vypíná se škodná lest. Pláče, ruce lomí, kvílí Vkoutě skrytá pravá ctnost, VidoucVidouc, jak se zrádcy sýlí, Vylívají nazem zlost. Jak zlí hyzdí zákon BožíBoží, Podvod, tupost, psotu množí, Vztekají se jako saň Proti bratřím vedouc zbraň. Již se mračno hrozné snáší Majíc zhubit každý kraj; Když tmy Jozef slavný plaší Zpouště tvoře plodný ráj: Čechy hnedky krásně kvetou, Rozmáhá se umění, Ctnost a věrnost králi pletou Věnec vvděčném spojení. 111 Řekl: Vtom Přemysl nakolena Předoltářem Božím klek. „Milost Páně ať je ctěna,ctěna,“ Zvolal vděčně slavný rek. „Navěky věků čest Páně Ať se hlásá vbožím stáně, Ať se hlásá vpustině, VČechách, vPruské krajině.krajině.“ Takto hojné díky vzdává Pánu dobrotivosti, Slavných předků jasná sláva Vctné a strašné tvářnosti Předočima králi lítá, Divy vsrdcy horkém zmítá, Divem bezsebe jsa zas, Mní, že volá snebe hlas: Ottokaře, synu milý! Ottokaře, vzhůru vstaň! Pohané se mocně sýlí, Mužně, mužně se jim braň. Ottokaře, duch tě Páně Předlstí nepřátelskou chráně Sylnou mocý ozbrojí; Vzhůru! měj se kuboji. 112 Skočiv zesna panstvo shání, Lid svůj kbitvě vzbuzuje; Kněžím, vojsku divné zdání Tváří jasnou zjevuje: „Bůh je snámi, Bůh nám přeje, Oheň vsrdce naše leje, Kdo zná mužně vésti zbraň, Krále svého statně braň.braň.“ V. Nejedlý.