Vyšehradský sloup

Vyšehradský sloup a neb: Předivná Hystorye o jednom sedlákusedláku, kterak od čerta omámen byl. Item: Kterak týž Čert z Říma sloup ukradv od S. Petra potrestán byl od Málokdysmutného.
[13] Poslyšte, co já vám Divného budu zpívat. Kdo nevěří, podívat Na sloup se může sám. Abyť nepřišlo k hádce, Jest k věčné skryt památce. To není žádný žert. Rač se napřed křižujte, A s čertem nešaškujte; Jest podnes ještě čert. Ať se vám neukáže, A něco nedokáže. O něm předešlý čas Nám vypravuje divy, Co my budeme živi, Nestaneť se to zas. Všecky jeho ukazy Dokazují obrazy. 14 U nás jest řídký host, Snad že ho není třeba, Neb se o ten kus chleba Jich perepere, dere dost; Jsouť, kteří mu nadhání, A nejvíc velcý páni. Jak slyším, ještě má On ledacos provádět, Venku lecjaks podvádět; Kdož pak na to nedá? Vy, jenž tomu věříte, Slyšte, víc se dovíte. Jednou chtě ten zlý host Do Čech po svém obchodu, Hledal na svůj mlejn vodu; Našelť ji často dost. Vždy v rozličném způsobu Dělal jinou osobu. 15 Vyzáblý co komár Vzal nase hojnost tuku, Kudrnatou paruku; Toť u nich není rár. Dostť tam mají břicháčů, Y také parukáčů. – Hned přišlo hejno dám. Ty jeho černou kůži Vylíčily co růži, (Neboť též líčí tam.) Zakryvše jeho rohy, Y také koňské nohy. Sváteční nase vzal Portýrované šaty, Odhlavy až dopaty. Kdoby ho znás neznal, Tenťby toho sršána Držel zamilost pána. 16 Kadykoli jen táh Ten zralý štvaný šibal, Každý mu hned šos líbal, A klobouk před ním stáh. Y zhlídna kdys sedláka, Vzkřik: vida zde hlupáka! „Pantáto, dobrý den; Což zde smutný děláte? Hlavu sy ňák lámáte? Což jste tak zamyšlen? Vždyť snad nemáte soudů, A neb churavých oudů„?oudů?“ „Vámť je se lehce ptát! Mně žena hladem pláče, Bojím se karabáče; Nic nechce žádný dát. V tom zatroleném světě Jen pánům štěstí kvete„kvete.“ 17 „Nu, jen ne proti nám. Já vám z lásky křesťanské Dny též y nocy panské Na věky udělám. Nemohuť vidět kostí Vyzáblých od ouzkostí.„ouzkostí.“ Na to mu vysypal Do klobouku plecháče. Sedláku srdce skáče, Kdožby jich z nás nevzal? „O jakéž vám vzdám díky Za vaše řídké líky!„líky!“ „Jste chudý, nechcy nic; Než to mně přislíbíte, O čem doma nevíte, Na památku, nic víc. Až v čtyrmecýtmém roce Myš bude patřit kočce.„kočce.“ 18 Zapsav se, jak čert chtěl, K chaloupce své pospíšil, Penězy se utíšil. Když v koutě svou viděl, O Jeje! tuť škrabal uši, Že prodal lidskou duši. „Toť není čistá věc!„věc!“ Vykřik: „podvest sedláka. Vždyť může na měšťáka Svou políknouti klec; On podvodí na poli, K nim musylby do školy. Pryč čert tu šelmu vem! Ale – již se to stalo; Toť mi spomůže málo, Škodou moudří budem. Kdožby sy to pomyslil, Že tak podvodně myslil.„myslil.“ 19 Po čase, dál a dál, To nevinné děťátko Již bylo pacholátko. Na chlapcy každý znal, Že, jsa při každé hádce, V čertově zrost zahrádce. Na študya byl dán. Tuť teprv o něm skutky, Že nebyl den bez půtky, Zpívali ze všech stran; Že z nabádání strejce Po židech házel vejce. Pak musyl dát, když zrost, Z matčiny náklonnosti, Sobě říkat, vašnosti, Ačkoli nerád dost. Neb jeho povolání Bylo hry a skákání. 20 Již měl mít prymicý; Budoucý hospodyně Skoupila vše k hostině. Tuť otec takto dí: „O předrahý můj synu! Odpustiž mi mou vinu. Mně jakás těžká věc Dělá v mozku tartasy, Moří mne po vše časy, A musý vyjít přec; Tys zapsán – zlému – duchu, Dnes přijde pro tě v puchu.„puchu.“ „Toť jest překrásná lež! Takové povídačky Ať vám věřejí špačky. Nevíte, že jsem kněz? Dle učení nového Jest to cosy babského.„babského.“ 21 „Prosým tě, říct sy dej Nevěřícý Tomáši, Dřív než budeš v rubáši, Hleď se vyplest raděj.„raděj.“ A tu mu od počátku Naši zjevil pohádku. „Nemáš se předc co bát; Máš troje posvěcení, Vezmi svaté koření, (O jen se přestaň smát!) Věř dobré staré víře, A vem tři škapulíře.„škapulíře.“ Když pak strašidel čas Přišel, totiž v půlnocy. „Zejtra máš být v mé mocy.„mocy.“ Rozlíh se temný hlas: „Tvá hodina vypadla, Konec bude divadla.„divadla.“ 22 Jiný ze strachu křeč Dostalby do jazyka, Třásby se co osyka; Kněz ale našel řeč: „Nechat sy laskominu Zajít, zmát sy hodinu. Děravou lícel klec; Vždyť mne můj otec čekal, A příštích křtin se lekal. Jakžby jen moh otec As o mně nevěděti? Kamžby musyl hleděti? Matka mne dlouho dost Musyla znale nosyt, Dřív nežli kmotrů prosyt Přišla otcy starost. Rozsoudí nás v tom právo, Tamť mu nebude zdrávo.„zdrávo.“ 23 „Nechat sy zajít soud, Onť nezná advokátů, Musylby mít dukátů, A palcy notně hnout. Neb bez zlata a stříbra Nevyhraje ni stýbla. Kdož o nich neví z vás, Že mně od dávných časů Slouží za věrnou chasu? Za čež jsem vděčen zas; Neboť tropě různice Mastím jim pokladnice.„pokladnice.“ „Mne předc přijmou pod plášť; Mnozý jemu ke zlosti, Neb pravdě k uctivosti. A já navedu zvlášť Veškeré na něj kněžstvo, Toť mu vyžene pesstvo. 24 Tenkrát za jeho lest, A že jest lidský škůdce, Všech dráčů švarný vůdce, Vyřkne se mu zde trest. Neujde odtud zhola Šibenky ani kola.„kola.“ „Ze všech mi nejde strachstrach, Trefilťbych jim do noty, Zpívalbych jejich psoty, Pryčby hned každý táh. A byloby hned tíše, Jak když se ortel píše.píše.“ Dlouho trval ten hluk; Žádný nechtěl ustoupit, Ani se dát oloupit, Až zavzněl jiný zvuk, Zvuk zvonečku do kůru: „Již jít, již musým vzhůru.„vzhůru.“ 25 Tuť teprv dělal kříž; Neb takoví světácy Teprva se obracý, Když ňáká tepe tíž. Zdvíhajíc k nebi hlasy, Trhají z hlav sy vlasy. V tom patře na obraz Zahlídnul římské chrámy, Sloupy y také krámy. Kdyby mu v tento čas Nepřipadla myšlinkamyšlinka, Bylaby zlá hodinka. Tať byla: žeby chtěl Duši čertu zavázat; Troufáli sy dokázat, Dřív nežby po mši měl, Pazourama vlastníma Sloup mu přinesti z Říma. 26 Zpouzet se zdál pan čert, Žeť jest tam přec kus cesty, A takovou tíž nésti, Že není žádný žert. Přec však se porovnali, Mši velkou vyjednali. Sotva u kaple zvon Oznámil jejich známku; Čert paloval ze zámku, Jakby ho nesl hrom. Jako Blanšárt v povětří Se vynášeje větří. Zatím se mohl kněz Okousat u oltáře, Mrzel se na šumaře, Že jim podmazal pes; Že tak táhli muzyku Nešetříce jazyku. 27 Kejklal se sem a tam, Jakoby stál na šídlech. Zatím hosté po jídlech, Neznajíc čerta klam, Již v myšlinkách toužili, Když jej strachy soužily. Sotva od kredo kus Jen zavzněl dolů skůru, Když v tom již zlý duch vzhůru O svůj se drápe brus. O jakž se s knězem díti Bude? visýť na niti! – „O vyslyš knězstva oud, O pomoz svatý Petře! Neb ty ho zanes větře, A skončiž ten můj soud; Ať ten tvůj dnešní svátek Přinese čertu zmatek.„zmatek.“ 28 V tom svatý Petr sloup Zahlíd z nebeské brány, Jaké čert knězy rány Chystá, protož ho shoup. Uslyšev kněze hoře Shodil čerta do moře. Dobře se stalo tak, Proč on nás zde podvádí, Sem tam psynu provádí; Čert vynaložil však Poslední kapku sýly, By došel k svému cýli. Jsa ale hotov kněz, Hned o čertově škodě, Y o jeho příhodě Veřejně všem vynes. A že grátys to zvíře Uhlídají jít k míře. 29 Toť slyšíc mnozý pryč Hned pádem utíkali, A domy zavírali. Mnozý čekajíc syc Dali na krk růžence, Svaté věcy a věnce. Ten zlý duch přilít v tom; A zaslechna Intrádu, Poznal hnedky svou zrádu; A prorazyv jak hrom Do chrámu sloupem díru, Zanechal puch a sýru. Každý se velmi lek, Tenť se dal na pokání, A onen k zaklínání Se chystal, ten zas klek. Kněz však jsa pln radosti Skákal sy do vysosti. 30 Y každý z nás jest rád, Že svatý Petr roupy Vzal čertu, by víc sloupy Ze Říma nechtěl brát; A že jsou české hory Prázdné od té potvory.