Větrník.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Větrník. zZ P. A. Blumauera.
Poď, má milá, Roztomilá, Poď sem trošičku; Pročby jsy se upejpala, Jakos mladší dělávala, Dejž mi hubičku! Holka zlatá, Boubelatá, Namalý jen čas Tvá se stkví a květe krása; Však co květ a sedmikrása Pojde vmále zas. Tvé malounké A bělounké, Děvče, ručičky Nadhedbáví měknou syce; Ale jako rukavice Zhrubnou brzyčky. 33 Teď se heská, Holka Česká, Tobě dělají Krásné jamky, sýdlo lásky; Ale vmále hrubé vrásky Tvář ti zorají. Děvče milé, Ušlechtilé, Ňadra tvá vten čas Co vlny se kolíbají; Však ti brzy zopadají, Zochabnou ti zas. Boubelaté, Kulovaté Tílko nyní máš; Budeť ale čtverohranné, Jakby bylo otesané, Věř mi, když se vdáš. 34 Teď se tobě V této době, Jako hvězdičky, Oči krásné jasně stkvějí; Však je vmále zakalejí Tmavé mázdřičky. Teď ti heští Hoší Čeští Lásku jeví svou; Když ti však květ krásy spadne, Ňadra splesknou, kůže zvadne, Půjdeš žebrotou. Nakaždého Hostě svého Lásky kapku vlej; Dejž mu hojně ztvého jmění, Dříve než se nazpět změní, Teď mu lásky přej. 35 Nyní líbej, A objímej, Slaď tím mladost svou; Přijdouť natě hrozné časy, Vnichž tě krása, hoší, kvasykvasy, Smíchy pominou. A. Puchmajer.