Ukrutný myslivec.
Jakž kronyka vypravuje,
Byl blíž Rejna jistý zeman,
Ješto lítý lovec sluje,
Poddaných svých velký tyran;
Dnem y nocý vždy jezdíval,
Zvěře polesých honíval.
Bylo to letního času,
Krásně začalo svítati;
Tuť svou všecku svolav chasu,
Kázal koně osedlati,
Musyl každý vlezt nakoně,
Kdožkoli byl vjeho domě.
Psy přenáramně štěkali.
Pacholcy křičeli zpurně,
Biči podvoře praskali,
Řehtaly y klisny bůjně.
Pak když lovcy zatroubili,
Zhradu ven se vyvalili.
47
Přeshustý les, přesrozcestí,
Polukách a poosení
Musyl je sám zlý duch nésti;
Neb to vůle božská není.
Tak ta vzteklá jela hlůza,
Že zní pošel strach a hrůza.
Právěť byl den zasvěcený,
Všudy vůkol sezváněli.
Lidé vchrámě shromáždění
Nábožné tu písně pěli.
Když zlý zeman naté poušti
Zůstal státi vtmavé houšti.
„Hejsa, kdo tou cestou klape?
Hejsa, kdožto tak nablízku?
Kdož skrz husté křoví tape?
Kdož se tamto brodí vpísku?„vpísku?“
Jakž pak trochu popojeli:
Tuť se sdvěma jezdcy sjeli.
48
První jezdec napravicy,
Maje koně stříbrného,
Jako měsýc tvář se stkvícý,
Vočích cosy milostného,
Krásně nasvém koni seděl,
Utrpně y naněj hleděl.
Druhý stál však zamračený
Hněvivě nalevé straně;
Zlostí všecek rozkacený
Soptil oheň jak zlá saně.
Kdož pak byli ti dva jezdcy?
Myslím sy jen, řícy nechcy.
„Vítám vás hosté, vítám vás,
Kdnešní honbě ušlechtilé;
Vyť přicházýte vpravý čas,
Teď jest ktomu dobrá chvíle.
Dejte sy dát dobré zbraně,
Bíte jeleny a laně.„laně.“
49
„Špatně zní hlas tvého rohu,rohu,“
Pravil jezdec napravicy:
„Jdi a vzdávej díky Bohu,
Slyš lid vchrámě zpívajícý.
Slyš naslužby Boží zvonit,
Svobodno dnes není honit.„honit.“
„Jen hoň houštějc, vzácný pane!„pane!“
Pravil jezdec nalevicy:
„Nech ať tvá se vůle stane,
Což nám vchrámě lid modlícý?
Nech jich zvonit dle líbosti,
Hoň dál, hoň houšť dosytosti.„dosytosti.“
„Dobře mluvíš, levý strážný!
Tys hrdina dle mé hlavy.
Člověk nesmí býti vážný,
Nedojdeť syc žádné slávy.
Eja! kdož pak nezná honit,
Nechť jde směle sanctus zvonit.„zvonit.“
50
Y hned hop hop dále jeli
Polukách a přespotoky;
Přisobě vždy svědky měli,
Kteří hlídali jich kroky;
Jeden vlevo, druhý vpravo,
Chtíce oba mít knim právo.
Vtom zdaleka jelen bílý
Ukázal se narovině.
Zeman zatroubiv vtu chvíli
Zato měl, že ho nemine.
Hned se zanim vztekle hnali,
Až mrtví skoňů padali.
„Nech jich kevšem čertům jíti!
Nechť se kďáblům ubírají!
Čert znich bude hody míti,
Proč se lépe nechovají.
Přiveselémť vyražení
Vskutku nikdý jináč není.„není.“
51
Jelen hledal bezpečnosti,
Spěšně doobilí vběhl;
Pln jsa strachu a ouzkosti,
Vprostřed doně tajně lehl.
Žito bylo právě kžetí,
Zeman kázal doně vjeti.
Přijda sedlák, zbledl co stěna,
Prosý: „slitujte se páni!„páni!“
Padna předně nakolena,
„Mějte„Mějte,“ volá: „milost snámi!
Vždyť zde omůj statček běží,
Vněmž můj krvavý pot leží.„leží.“
„Jdi pse scesty„scesty,“ zařval zeman;
„Syc ti pekelnou tvou duši
Kevšem ďáblům, bezmnohých ran,
Vyrazým svou vlastní kuší.
Hus husHuš huš, bratří všickni spolu
Zajelenem bílým dolů.„dolů.“
52
Vtom hned jeho kati hbitě
Vzteklé feny hlukem štvali.
Huš sem, huš tam bředouc vžitě
Obilí vše pošlapali,
Jakoby je strašné kroupy,
Nebo vmlejně stloukly stoupy.
Jelen měl již malou duši;
Uslyšev ten hláhol sylný,
Nastavil své tenké uši;
Utěku jsa svého pilný,
Psům by ušel, přespotoky
Dělal rychlé čerstvé skoky.
Přesles hustý, a přeslada
Života sy hájit musel;
Chytře dokrotkého stáda
Vmíchal se, by smrti ušel.
Však psy všecko přeslídili,
Až ho předce vyzradili.
53
Vtom sem hnedky pastýř přišel;
Padna nazem tu předlovcy;
„Prospasení Boží! křičel:
Syrotčích těch šetřte ovcý!
Popřejtež jim trochu trávy,
Jsouť to chudé vdovy krávy.„krávy.“
Jezdec stoje napravicy,
Zemana hned napomínal;
Však ten, jenž stál nalevicy,
Kkrutosti ho popoštíval.
Zeman zavrh dobré rady
Přídržel se křivé zrady.
„Jakáž jest to odvážlivost,
Mně chtít bránit, pse zlotřilý?
Tomuť má chce náruživost,
Byť pak y tvé vlastní byly.
Vemně musý srdce plesat,
Když vás uzří kzemi klesat.
54
Huš huš bratří, chaso mladá,
Pusťte psy a rychlé feny!
Nešetřte syrotků stáda,
Nešanujte chudé ženy.„ženy.“
Y hned tito vzteklí lovcy
Pohubili nasta ovcý.
Vkrvi válel se pastucha
Sevším syrotčím svým stádem,
Až vypustil svého ducha.
Jelen dolesa vběhl pádem;
Jsa zkrvácen, předc pospíchal,
Tak že posléz sotva dýchal.
Jeskyni vtom zahlídl vskále,
Vkteréž poustenník přebýval;
Vběhna doní třásl se stále,
Kdoby vní byl se nedíval,
Zdeto složil mdlé své oudy,
Poustenník pak vyšel zboudy.
55
Neboť povzdál bylo slyšet
Hrozný hřmot a hulákání;
Zvláště zeměnína křičet,
Též y vzteklé psů štěkání.
Jenž vše všudy přeslídili,
Až jelena vyzradili.
Poustenník však vstříc mu vyšel,
Prose ho vší uctivostí,
Aby jeho hlas vyslyšel,
Popřál zvěři bezpečnosti,
Jenž své béře utočiště
Klidem nábožným dopouště.
Posléz pravil ten muž Boží:
„Přestaň zvěři proháněti,
Neujdeš syc scelou koží;
Musýš skutku oželeti.
Sprzníšli tu svatou boudu,
Neujdeš božského soudu.„soudu.“
56
Jezdec stoje napravicy,
Předzemanem ruce spínal;
Však ten zlostný nalevicy
Kkrutosti ho napomínal.
Zeman zavrh dobré rady
Běda! přijal křivé zrady.
„Boží soud sem, Boží soud tam,
Mníš snad, že se pomsty bojím?
Já nic jináč neudělám,
Pevně nasvé vůli stojím;
Byť se hned zem rozstoupila,
Zaživa mne pohltila. –
Huš, huš, bratří všickni spolu,
Rozmetejme stanek Boží;
Strhněm sněho střechu dolů,
Spalme vše to svaté zboží;
Potomť musý jelen bílý
Roztrhán být vmalou chvíli.„chvíli.“
7557
Vtom chtě troubit, a psy honě,
Shlédl, že se vše zmísta hnulo.
Poustenník, y lid, y koně,
Najednou vše pominulo.
Pominuloť psů štěkání,
Též y lovců hulákání.
Tuť ho hrůza obklíčila,
Když se samotného shlédnul;
Každá vněm se třásla žíla,
A jak stěna strachy zblednul;
Opomoc vší mocý křičel,
Však sám sebe víc neslyšel.
Pak vzav roh chtěl zatroubiti,
Koně bodnul divokého;
Roh však ale nechtěl zníti;
Kůň se nehnul zmísta svého.
Vůkol něho hned vté době
Bylo tma jak vnocy vhrobě.
58
Temně, jako povzdál moře
Počalo to podním vříti.
Hrozně vpovětří nahoře
Počal strašlivý hrom bíti.
Vten tak hrozný strašlivý čas
Bylo slyšet mstitele hlas:
„Zůřivý a lítý kate,
Zhyzdiv božské přirození
Sprznils zlostně stany svaté;
Uchvátíť tě zlořečení.
Ani jeden zvšech tvých oudů
Neujde božského soudu.
Věčně nemáš stání míti,
Štvát tě budou pekelnícypekelnícy,
Byť sy mohli příklad vzýti
Všickni zvěři protivnícy.
Kdož se rouhá Bohu svému,
Kcýli přijde nešťastnému.„nešťastnému.“
59
Nato podnohama jeho
Hnedky počal mech se vříti;
Smrad jak zpekla vstoupil zněho.
Zeman začal hrůzou mříti.
Studený zde vicher fičel,
Pekelný tam plamen syčel.
Nastranu se poodhlédl,
Běda! všecken strachy trnul;
Otevřenou tlamu shlédl,
Zníž se smolný plamen hrnul.
Pekelní a vzteklí ptácy
Vyletěli hadi, dracy.
Zeman se zvedl, dál chtě jíti;
Však to celé strašné plémě
Počalo naň oheň plíti.
Y hned rozsedla se země.
Již vše podním hrozně chrastí,
Již již hledí dopropastí.
60
Již ho proklatý zbor vítá,
Tlamu naněj otvíraje.
Již ho jestřáb zakrk chytá,
Zůřivě ho popadaje.
Vtom ho celé vnáhle peklo
Dopropasti hřmotem vleklo.
Tak se skaždým ukrutníkem
Vposlední den bude díti;
Jenž jest chudých násylníkem;
Kdož dnu Páně nechce ctíti.
Přijdeť naň y jeho statek
OdBoha svým časem zmatek.
Což vy lovčí chasy líté,
Jenž se shonbou obíráte,
Nic vsvém srdcy necýtíte,
Když až ksmrti zvěř tejráte?
Jistě však, kdo krev vylívá,
Tenť ukrutné srdce mívá.
P. Šedivý.
61