Píseň jarní Milost Slečny.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Píseň jarní Milost Slečny.
Dulcius urbe quid est? an villa sit apta puellae? Sulpicia.
Budeť vždy tu paní teta Cyvěti a dřepěti? Mním, že jsem zde nadvě leta; Mámliž se tu sbaběti? Jakž to vesní živobytí Nadělá mi brykolí! Čert mně dolučního kvítí, Dolesů y dopolí! Cvrcy podvečír a žabky Cvrkají a kukají; Mezy tím y bžučí babky, Ptácy hloupě bukají. Když pak vlezu podpodušky, Jakž tu sevším rejdí ďas! Štěká pes a štípí mušky, Tuť mne trápí dlouhý čas! 122 Vnocy, když sen tělo léčí, Jakž se zase vztěkají! Vůl tu bučí, ovce bečí, Oř a klisny řehtají! Zrána teta zase přijde, Krákorá a štěbetá: Slečno vstaň, než slunce vyjde, Poďme trochu dosvěta! Není kafe, čekoláda Ksnídaní zde, ani thé; Běhat mám jen skrze lada Čtitrobná a vnegliže; Musým vjednom shory sstráně,sstráně Porousaná cachati; A tak černá co cykáně Navejslůní cárati. Opoledni huspeninu Přinesou a zeliny; Kuře, hrách a hovězynu, Toť jsou naše hostiny! Nic to nemá chuti vsobě, Ani jaké lahody; Vejce máme vkaždé době, Zapomlsky – jahody. 123 Okartách a vrhčábnicy Slova není slyšeti; Nikde nežli vekvítnicy Není nač tu hleděti. Jižbych dávno vtmavém hrobě Co květ zvadlý ležela, Kdybych svého vmnohé době Chlapce byla neměla. Někdy mne ta chámovina Svábí ksobě huňatá; Toť je zběř a čertovina Všecka všudy proklatá. Jakž to mají hloupí chlapi Mravy neučesané! Jaké pracny, jaké hňápy, Jak ty žíně zmuchlané! Což vtom sedlském budu kraji Plesnivěti navěky? Nech mne, nech mne, milý máji, Jíti tamto zařeky! Vida, jak se krásně kouří Tamto město rozmilé! Jakž se již mé srdce bouří! Pa! mé panstvo spanilé! A. Puchmajer.
124