Obraz rozkoše.

Obraz rozkoše.
Vzhůru, hochu, vzhůru vstaň! Rozkoši se mužně braň! Když jak jasné vmáji nebe Směje se, a vábí tebe Řečí sladší nežli med; Utec, věřvěř, má skrytý jed. – Přijdouc ktobě sradostí Zakuklí tě slíbostí. – Tys, můj milý, bezstarosti, Nemyslíš než naradosti; Necýtíš nic spě pořádpořád, Že tě tajně píchá had. Rychle hochu, vzhůru vstaň! Číši máť ta lítá saň, Vpekle jedu natočila, Doté číše všecken vlila; Kterýž zdlouha ale dost Sleze tobě tuk y kost. 89 Zticha, když ty levně spíš, Vlezši ktobě, než co zvíš, Vleje všecken natě spíše, Než procýtnešprocýtneš, jed zté číše,číše Pak tě zhurta probudí, Pryč y odse vypudí. – Běda! běda! nynís chrt, Chřestíš kostmi jako smrt. Jed ti všecky oudy zžere, Zdraví, sýlu, krásu zdere, Lítost, lítost, vždy a jak, Hryze srdce tvé co rak. – – Vzhůru, vzhůru, rychle vstaň! Rozkoši se mužně braň! Věř, můj hochu, vnevinnosti Najdeš věnec cti a ctnosti; Utec, utec, když tě zve Ochechule kskáze tvé. B. Z – ý.
90