Francínek.

Josef Václav Sládek

Francínek.
Chytnul písař za Mšenem, hořel jedním plamenem, sládkovi jak v pivováru chmel když chytne s ječmenem. Hej, šenkýři, pro vodu! zapálí ti hospodu, od hospody ves-li chytne, budeš ručit za škodu. „A já, šenkýř, nebudu, měl bych z toho ostudu, pravého jsem vždy mu nalil z láhvice i ze sudusudu. Ale ať to udělá ta, co plamen rozžela, ta by mohla uhasiti.“ – Chytli ji, – však nechtěla. Smutně hoří Francínek, – ach, těch bolných vzpomínek! – rudé tváře za ohniště, nos jak modrý plamínek. 28