Duch.

Josef Václav Sládek

Duch.
Častěj’ už se v noci stalo to, co u nás dnes; do půlnoci všecko spalo, pak zaštěkal pes. Byla tma a dešť byl venku, lilo z plných struh, někdo tápal po okénku, snad že byl to duch. Chval každý duch Hospodina, nemám z tebe strach, – zbudí-li se duše jiná, bude z tebe žmach. Však se nikdo neprobudil, ale už tu stál! ducha dešť, jak v strouze studil, táta už ho pral. Ba že už to, milý pánku, nebyl žádný duch! byl on krejčí od Beránků, – táta koželuh. 58