Laňka.

Josef Václav Sládek

Laňka.
Koval jsem, koval podkovičku pro laň, co běhá po lesíčku. Podkova hezká, zlatá, drobná, – ta laňka byla přeozdobná. Mnohý se potkal s krásnou pannou, kdo, v lese, s laňkou okovanou? Jest okovaná jen ta moje, ona mi skočí do pokoje. 64 Ona mi skočí do komory, zavru tam laňku na závory. Ať do komory, do světničky, – budou jí zvonit podkovičky. Vše bude zářit, kam jen skočí, budou jí svítit nožky, oči. 65