Myslivecký mládenec.

Myslivecký mládenec.
Však si také chválil v peří myslivecký mládenec, že pan lesní po večeři nelouskal s ním růženec. – Pytlák s oky po revíru, v „Liščích děrách“ paseka, – mládenci dnes, u všech výrů, hlídka byla daleká! Dnes to polmi vzal si maní, však si cestu ukrátí, – letos boží požehnání na každé je souvrati. Žita dosud nekosena, mez jak břehy na trávu, klasy muži pod ramena a těm holkám nad hlavu. 88 Však se dočká, když si vyčká i ta prázdná stodola, na mezi ta křepelička na žence si zavolá. Klasy mužům pod ramena a těm holkám přes hlavy a ta jedna zatrolená zrovna zde tě pozdraví. Křepelička, neposeda, vlčí máky na líčku, – víc ať dobré rány nedá, té kdo nedal hubičku! Po polednách, na čekání přece nikdo nechodí; – a pan lesní na té stráni, jako když tam uhodí! Však se na tu polní krásu přišel také podívat; jak by na lán zlatých klasů nemusel se usmívat! – 89 Křepelička ztichla v poli, ale, kdo by to byl řek’: tam, hle klasů nad vrcholy – tisíc láter! – tetřívek! Pírka lesklá, rozdvojená, více vidět nemnoho; – nebýt kůže vybarvená, byl by střelil do toho! „Však se s ním, ba u Huberta, setkám lepší pohodou! – ... Škoda prachu! – kýho čerta, u nás je to za vodou!“ Přejel kníry, v „Liščí díře“ sám si látra spočítal; mládence v tak dobré míře nikdy večer nevítal. Řek’ jen zvolna po snídaní: „Do polí ten odnesa sedlák, chodí na čekání, – lesník patří do lesa!“ 90