Chmurný vítr noční.

Jaroslav Vrchlický

Chmurný vítr noční.
Le vent sinistre de la nuit. Leconte de Lisle.
Chmurný vítr noční fičí v komínech. Strachu! svůj rej počni v samotáře snech. Jak to hučí, třeští v uschlých snětí dešti z daleka a blízka tryská, píská, vříská po stropu i zdech. Jak by závodilo peklo v šeru tom, v sen mi uhodilo z dálky cos jak hrom. Jen v to skučné vytí z daleka se řítí jako divá smečka, kdo to k jitru přečká? Sténá keř i strom. 97 Všecky hrůzy lesů z vlhkých vstaly míst, z mýtin, blat a vřesů, z pustých skalných hnízd, vzpjaly hnáty křivé, ku vsi v jízdě divé se teď jejich tlupy kolem plotů kupí, slyš ten jek a hvizd! Černých mračen síla, z kterých řev ten spad, teď se zastavila u hřbitovních vrat, teď se bouří žene po zdi rozbořené, jakby chtěla děsná mrtvé budit ze sna, zvát je do svých řad. Jak se můrou dusím v těsné jizbě své, mysliti co musím na všecky, jež rve v bezpouté své moci chmurný vítr noci, v hazuce tmy šeré strká je a pere, bodá je a štve. Darmo usnout zkusím, nový ráz, až strach 98 a já myslit musím na rybníků svah, jak na staré vrby, jež se k vodě hrbí, hází provaz, v smyčku klade chřtán a kličku zdvihá samovrah. Co to řve a hýká, praská v topolech, myslím na lesníka v skalných výmolech, sotva hlídku počal, noha sjíždí v močál, v snětí třesk, kvil ptáka bludičky svit láká v zcestí v plápolech. Tóny prodloužené z rejstříků zní všech, dál se již to žene ve odstínů stech. Kdo se vzbudil, slova modlitby šept, znova usnul, jizby tiší spokojen, že slyší miláčků svých dech. V rozbouřené nitro skanul sladký sen. 99 Rozpršené jitro zří mi do oken... Jak by v horahora v horu rostla na obzoru, černých mračen hrady strou se nebem všady ve podzimní den... 100
Básně v knize Duše-mimóza:
  1. HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI.
  2. Allegorie.
  3. Oasy.
  4. S novou svou knihou.
  5. Ant. Klášterskému za překlad básní Longfellowových.
  6. Při zprávě o smrti D. Jacinta Verdaguera.
  7. Poesie.
  8. Atavismus.
  9. Odpověď Ignátu Herrmanovi na mou karikaturu ve „Švandovi dudákovi“.
  10. Hora Nebo.
  11. Předtucha.
  12. Po přečtení „Oresteie“.
  13. Bezvětří.
  14. Detail.
  15. Girolama.
  16. Letní toulky.
  17. Noční cesta.
  18. Krajiny duše.
  19. Krajina.
  20. V dubnové pršce.
  21. Opuštěný klášter.
  22. Hrad loupežných rytířů.
  23. Jaro a podzim.
  24. Bílá paní.
  25. Pastorale.
  26. Olivový háj na Gardském jezeře.
  27. Dřevěný mlýn v Haliči.
  28. Letní večer.
  29. Dvě sestry.
  30. Letní den.
  31. Prožít!
  32. Skulina.
  33. Slzy.
  34. Sen.
  35. Cestou kol jednoho hrobu.
  36. Ó nikdo neví...
  37. Útěcha.
  38. Jiná píseň.
  39. Píseň.
  40. Impromtu.
  41. Příteli, jenž ztratil první svou lásku.
  42. Reformace.
  43. Dítě.
  44. Odpuštění.
  45. Legenda o štěstí.
  46. Impromtu.
  47. Jako sen.
  48. Ještě jedna píseň o štěstí.
  49. My lidé vrahové jsme svého štěstí.
  50. Vchod k pokladu.
  51. Po třicíti letech.
  52. Chmurný vítr noční.
  53. Vzpomínky.
  54. Havran.
  55. Přelud vteřiny.
  56. Údolí smrti.
  57. Hadí sluj.
  58. Zkamenělé stádo.
  59. Morče.
  60. Úvodem.
  61. I. První idylka rajská.
  62. II. Idylka z „Písně písní”.
  63. III. První idylka antická.
  64. IV. Druhá idylka antická.
  65. V. Třetí idylka antická.
  66. VI. Antický monolog.
  67. VII. Antická ekloga podzimní.
  68. VIII. Druhá idylka rajská.
  69. IX. První idylka ze žaláře.
  70. X. Druhá idylka ze žaláře.
  71. XI. Moderní duo.
  72. XII. Trochu noční hudby jako finale.